I.ÚS 1127/12 ze dne 15. 10. 2013
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Hornychové, zastoupené JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 267/2011-259 ze dne 9. 1. 2012 a proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 C 136/2010-241 ze dne 27. 9. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 23. 3. 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z čl. 2 odst. 3, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Hradci Králové rozhodl ve sporu mezi žalobcem a stěžovatelkou jako žalovanou tak, že zamítl žalobu, kterou bylo požadováno zaplacení částky 820,50 Kč s příslušenstvím, a uznal protinávrh stěžovatelky na zaplacení 7.398 Kč. Ve výroku IV. aplikoval § 150 občanského soudního řádu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil odkazem na chování stěžovatelky, která se domáhala vyplacení nároku až v okamžiku, kdy proti ní byla podána žaloba. V poučení okresní soud uvedl, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Rozsudek byl právní zástupkyni stěžovatelky doručen 5. 10. 2011.

3. Krajský soud odvolání stěžovatelky proti výroku o náhradě nákladů řízení odmítl jako nepřípustné s odkazem na bagatelní předmět sporu ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti rozporuje správnost rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení a rovněž namítá, že neměla možnost se vyjádřit k uplatnění moderačního práva dle § 150 občanského soudního řádu.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a shledal, že je zčásti podána po zákonné lhůtě a zčásti zjevně neopodstatněná.

6. Ve vztahu k napadenému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové Ústavní soud konstatuje, že v souladu s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění platném v relevantním období bylo možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Podle odst. 5 stejného ustanovení jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytoval, bylo možno podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl.

7. V dané věci byl rozsudek okresního soudu stěžovatelce doručen 5. 10. 2011. Z důvodu bagatelnosti sporu nebyl proti němu přípustný opravný prostředek, o čemž byla stěžovatelka v rozsudku řádně poučena. Z tohoto důvodu podané odvolání, které je výslovně dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nepřípustné, nemohlo počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti oddálit. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak v tomto případě marně uplynula v pondělí 5. 12. 2012. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku tudíž byla podána opožděně.

8. Pokud jde o rozhodnutí krajského soudu, tak v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V daném rozhodnutí nelze spatřovat porušení žádných základních práv stěžovatelky. Nakonec stěžovatelka sama proti danému rozhodnutí ani žádné argumenty nesnáší.

9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost zčásti odmítl jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu