I.ÚS 1281/18 ze dne 24. 4. 2018
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1. M. V., a 2. K. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 21 Cdo 561/2018-241, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 9. dubna 2018 doručena ústavní stížnost, ve které se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 21 Cdo 561/2018-241.

2. K. V. se u Okresního soudu v Berouně v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 72/2015 domáhá stanovení výživného po prvním stěžovateli. Soud prvního stupně svým usnesením zprostil zástupce z řad advokátů zastupováním prvého stěžovatele a neustanovil mu zástupce k ochraně jeho zájmů. Na základě podaného odvolání Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. prosince 2017 č. j. 22 Co 396/2017-165 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal prvý stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud usnesením napadeným ústavní stížností podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl, protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.].

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatelů náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu) a jejich podání trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již vícekrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, IV. ÚS 2484/16 a II. ÚS 3671/16). Stěžovatelé i nadále volí postup, který nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatelů tak nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže stěžovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 240/17 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018


David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj