I.ÚS 13/98 ze dne 11. 5. 1999
N 71/14 SbNU 107
K osvobození právnických osob od soudního poplatku
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě složeném
z předsedy JUDr. V. G. a soudců JUDr. V. C. a JUDr. V. P.
o ústavní stížnosti stěžovatelky - Městské části Praha 14 proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn.
34 Ro 382/97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.
11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, takto:

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997,
sp. zn. 34 Ro 382/97, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne
26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, se zrušují.


Odůvodnění
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá
zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí, jimiž bylo v její
věci jako žalobkyně proti žalovanému ing. J. M. rozhodnuto, že jí
nepřísluší právo na osvobození od soudního poplatku za podání
žalobního návrhu. Podle tvrzení stěžovatelky se v odůvodnění obou
napadených soudních rozhodnutích shodně uvádí, že "je pojmově
vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení
soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby
z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo
kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob
obecně".
Podle názoru stěžovatelky došlo postupem obecných soudů
k porušení čl. 95 Ústavy České republiky, podle něhož je soudce
při svém rozhodování vázán zákonem, čl. 96 Ústavy, podle něhož
mají všichni účastníci řízení před soudem rovná práva a čl. 37
odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
podle něhož jsou si všichni před soudy rovni. Jestliže je soudce
podle čl. 95 Ústavy při svém rozhodování vázán zákonem, nemůže
nepřiznat předmětný nárok jen z toho důvodu, že "se mu těžko hledá
kriterium pro zjištění majetkových poměrů žadatele". Podle ust.
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze
osvobození od soudních poplatků účastníku přiznat, odůvodňují-li
to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva. Stěžovatelka žádala o osvobození
od soudních poplatků vzhledem ke své rozpočtové a finanční
situaci, neboť v uvedené době nebyla schopna požadovanou částku
uhradit z důvodu svého deficitního rozpočtu. Svůj nárok byla
nucena vymáhat soudní cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva. Účastníkem občanského soudního
řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, zákon mezi
nimi v tomto smyslu nečiní žádné rozdíly. V ust. § 138 o.s.ř. se
hovoří obecně o účastníkovi a žádným výkladem nelze dospět
k závěru, že se jedná toliko o účastníka - fyzickou osobu.
V opačném případě by byla porušena ústavně zakotvená zásada
rovnosti účastníků řízení před soudem tak, jak vyplývá z čl. 96
Ústavy a z citovaného čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka dala
souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti
uvedl, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, kterým nebylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku
s odůvodněním, že se při úvaze o osvobození bere zřetel na
majetkovou a sociální situaci žadatele, což je u obce pojmově
vyloučeno. Odvolací soud napadené usnesení potvrdil s tím, že se
podle právní tradice "osvobození procesní" vždy chápalo jako
osvobození fyzických osob. S ohledem na rozmanitost forem
právnických osob by se těžko hledalo společné kriterium pro
posuzování majetkových poměrů žadatelů a současně by se tím soud
nepřiměřeně zatěžoval již ve stadiu na počátku řízení. Městský
soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a souhlasil s tím,
aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho zástupce.

Obvodní soud pro Prahu 9 odkázal plně na odůvodnění
napadeného usnesení a souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Vedlejší účastník ing. J. M. se k ústavní stížnosti
nevyjádřil. Podle poštovní relace adresát zemřel, takže mu zásilka
nemohla být doručena.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro
382/97, Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením tohoto soudu
nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od
soudních poplatků v řízení o žalobě proti ing. J. M. na zaplacení
částky 455.354,- Kč s příslušenstvím (elektrická energie, teplá
voda atd.). Stěžovatelka požádala o osvobození od placení soudních
poplatků s odůvodněním, že soudní poplatek, který by byla nucena
zaplatit, představuje vysokou částku, která značným způsobem může
ovlivnit chod nejen Místního úřadu Městské části Praha 14, ale
i povinnosti, jež má Městské část Praha 14 v oblasti samosprávy
a místní úřad v oblasti přenesené správy. Obvodní soud pro Prahu
19 z komentáře k ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. (autoři JUDr. Jaroslav
Bureš a JUDr. Lubomír Drápal) dovodil, že toto ustanovení upravuje
osvobození od soudních poplatků ze sociálních důvodů. Osvobození
od soudních poplatků bez ohledu na poměry účastníků upravuje zákon
o soudních poplatcích. Podle tohoto zákona se však na žalobkyni
- stěžovatelku osvobození od soudních poplatků nevztahuje. Ze
sociálních důvodů nebylo možno osvobození přiznat. S tímto názorem
se ztotožnil i odvolací soud, který napadené rozhodnutí soudu 1.
stupně potvrdil, protože nelze posuzovat poměry právnické osoby
z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo
kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob
obecně.

Ústavní soud po posouzení věci dospěl k názoru, že ústavní
stížnost je důvodná.

Jednu ze stěžejních zásad spravedlivého procesu je zásada
rovnosti stran zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst.
1 Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních
předpisů, např. v ust. § 18 o.s.ř. se výslovně stanoví rovné
postavení účastníků v občanském soudním řízení, z něhož plyne pro
soud povinnost zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich
práv. Proto je třeba při interpretaci ust. § 138 odst. 1 o.s.ř.
vycházet z uvedené ústavní zásady rovnosti. Touto problematikou se
již Ústavní soud zabýval v obsahově shodných věcech pod sp. zn.
IV. ÚS 13/98 a sp. zn. II. ÚS 13/98, v nichž vyslovil tento názor:
"Právnické osoby mezi něž patří i jednotky územní samosprávy, mají
způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi tedy musí zacházet
stejným způsobem jako s účastníkem řízení, který je fyzickou
osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů právnické osoby při
rozhodování o osvobození od soudních poplatků by mělo být obtížné
či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby u takového
účastníka řízení byla předem a bez dalšího vyloučena možnost
použití ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož aplikace může ve svých
důsledcích ovlivnit i tak významné právo jako je právo na přístup
k soudu. Je pak věcí judikatury obecných soudů, aby vymezila
kriteria poměrů, z nichž bude při aplikaci tohoto ustanovení
u právnických osob vycházet."

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského
soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k porušení č.
37 odst. 3 Listiny.

Z těchto důvodů Ústavní soud napadená usnesení obecných
soudů zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. května 1999