I.ÚS 1540/19 ze dne 20. 5. 2019
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, se sídlem Ambrožova 6, Brno 35, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 5 KZT 10/2019-24, a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 26. 3. 2019, č. j. ZT 145/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Na základě obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Břeclavi Mgr. Janem Slaným ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. ZT 145/2016-112, byl stěžovatel obžalován společně se spoluobžalovanou M. S. ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. z. dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel dovodil ve své věci podjatost Mgr. Slaného, vznesl vůči němu námitku podjatosti s návrhem na vyloučení tohoto státního zástupce z vykonávání úkonů v rámci dotčeného trestního řízení.

O této námitce rozhodl státní zástupce Mgr. Slaný usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. ZT 145/2016-255, tak, že není vyloučen z vykonávání úkonů v dané trestní věci. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o níž bylo rozhodnuto státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně JUDr. Štěpánkou Růžičkovou usnesením ze dne 2. 5. 2019, č. j. 5 KZT 10/2019-24, tak, že ji zamítla.

Stěžovatel se se shora uvedeným postupem orgánů státní moci neztotožnil a proti jejich týkající se podjatosti Mgr. Slaného, brojí předmětnou ústavní stížností, neboť má za to, že v jeho věci došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, garantovaných čl. 8, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.

II.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými lze tvrzené pochybení napravit (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2324/16 ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1052/16 ze dne 11. 4. 2017 a sp. zn. I. ÚS 784/17 ze dne 28. 4. 2017).

S ohledem na skutečnost, že trestní řízení ve věci stěžovatele nebylo napadenými rozhodnutími skončeno, ale nadále pokračuje ve fázi řízení před soudem a stěžovatel se může v rámci tohoto řízení domoci nápravy jimi tvrzených procesních vad, Ústavní soud uzavřel, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které měl k ochraně svých práv k dispozici. Ústavní stížnost proto rozhodnutím soudce zpravodaje jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2019


Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj