I.ÚS 1996/16 ze dne 19. 7. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti PREFA MAJETKOVÁ a. s., se sídlem Husova 456, Pardubice, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem třída Míru 70, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 č. j. 30 Cdo 2560/2014-107, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014 č. j. 30 Co 160/2014-78 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2013 č. j. 23 C 197/2013-25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo zejména do jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na rovnost s žalovaným státem (čl. 37 odst. 3 Úmluvy) a právo na účinné opravné prostředky (čl. 13 Úmluvy).

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2014, č. j. 30 Co 160/2014-78, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2013, č. j. 23 C 197/2013-25, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 20. 8. 2013, doplněná podáním ze dne 11. 10. 2013 (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. usnesení soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Takto bylo rozhodnuto o žalobě obchodní společnosti Vnukum s. r. o., kterou se po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhala náhrady škody ve výši 2 217 273 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je majitelkou pohledávky na úhradu škody ve výši 2 217 273 000 Kč s příslušenstvím. Ohledně uvedené pohledávky Vnukum s. r. o. vedla spor proti žalované České republice - Ministerstvu financí (u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 30 C 287/2005), přičemž škoda měla být způsobena tím, že byla žaloba zamítnuta. Vnukum s. r. o. dále odkázala na konkurzní řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 46 K 4/2000 a řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 78/2006 a své výhrady vůči těmto řízením. Soud prvního stupně žalobu odmítl jako nejasnou a neurčitou především ohledně dostatečné specifikace konkrétního nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí ve vztahu k v žalobě označeným řízením, a nejasná tak zůstala i příčinná souvislost mezi v žalobě označenou příčinou a tvrzeným následkem. V průběhu odvolacího řízení Vnukum s. r. o. oznámila soudu, že uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se stěžovatelkou a městský soud vyhověl návrhu o vstupu stěžovatelky do řízení namísto Vnukum s. r. o. usnesením ze dne 16. 4. 2014, č. j. 30 Co 160/2014-70. Ve svém napadeném rozhodnutí se pak městský soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dovolací soud ve svém napadeném usnesení přisvědčil, že žaloba trpí nesrozumitelností, nicméně v dalším podání původního žalobce bylo ozřejměno, v čem shledává nesprávný úřední postup, jež má být základem nároku. Nejvyšší soud však vyšel z toho, že Vnukum s. r. o. ve své reakci na výzvu soudu dala zřetelně najevo, že svůj nárok u příslušného státního orgánu neuplatnila a k učiněné výzvě soudu uplatnit ani nemíní. Od samého zahájení řízení tedy podle Nejvyššího soudu bránil rozhodnutí ve věci samé odstranitelný nedostatek podmínek řízení, který se navzdory náležitému postupu soudu nepodařilo odstranit. Nejvyšší soud tedy podle ustanovení § 243d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu a rozhodl, že se mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení zastavuje.

3. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Ústavní soud nemá ani pravomoc zabývat se výhradami stěžovatelky k dalším soudním řízením, v nichž napadená rozhodnutí nebyla vydána.

6. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud do závěrů obecných soudů zasahuje jen v případě, že zasáhly do základních práv stěžovatelů.

7. Nic takového však v projednávaném případě Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, srozumitelná a logická odůvodnění, z nichž je patrno, jak byly zhodnoceny provedené důkazy, k jakým skutkovým zjištěním obecné soudy dospěly i jak je posoudily po právní stránce.

8. Lze tedy shrnout, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016


David Uhlíř, v. r.
předseda senátu