I.ÚS 210/04 ze dne 14. 9. 2004
N 127/34 SbNU 297
Průtahy v soudním řízení - Krajský soud v Ústí nad Labem
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 14. září 2004 sp. zn. I. ÚS 210/04 ve věci ústavní stížnosti P., a. s., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 1166/99.

I. Postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo porušeno základní právo stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Krajskému soudu v Ústí nad Labem se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod spisovou značkou 26 Cm 1166/99 a aby neprodleně v této věci jednal.


Odůvodnění



Stěžovatelka v ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 7. 4. 2004, navrhla, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem dále nepokračovat v průtazích ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 26 Cm 1166/99 a neprodleně v této věci jednat. Uvedla, že žalobou ze dne 7. 5. 1999 se domáhala proti žalované A., s. r. o., zaplacení částky ve výši 246 230 Kč s příslušenstvím. Dne 20. 9. 1999 vydal Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") pod sp. zn. 24 Ro 1429/99 platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor dne 26. 11. 1999 a od té doby již krajský soud neprovedl ve věci žádný úkon. Proto stěžovatelka dne 6. 3. 2003 (omylem uvedla rok 2002) podala předsedovi krajského soudu stížnost na průtahy v řízení. Podle odpovědi místopředsedkyně krajského soudu JUDr. I. R. je stížnost důvodná, ovšem ve věci nelze nic jiného činit pro nedostatek soudců a z důvodu, že v rejstříku 26 Cm se nachází cca 4200 nevyřízených spisů. Krajský soud nemůže jinak, než postupovat v souladu s časovou řadou podle nápadu věcí, a nelze proto věc stěžovatelky vyřídit přednostně.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu, uvádí, že je nečinností obecného soudu krácena ve svém základním právu na soudní ochranu podle čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil krajský soud, jako účastník řízení. Uvedl, že ve věci nepochybně k průtahům dochází, neboť od doručení odporu proti platebnímu rozkazu stěžovatelce dne 2. 12. 1999 nebyl ve věci učiněn žádný procesní úkon. Vzhledem k vývoji ve vyřizování věcí, které předcházejí věci stěžovatelky, lze očekávat, že k nařízení jednání dojde pravděpodobně koncem roku 2004. Důvodem průtahů ve věci je skutečnost, že je zatím jednáno ve věcech, ve kterých byla žaloba podána dříve než žaloba stěžovatelky. Pokud by soud přednostně nařídil jednání ve věci stěžovatelky, porušil by tím právo stran v dříve zahájených věcech na rovný přístup k soudní ochraně jejich práv. Průtahy jsou způsobeny objektivními faktory spočívajícími v tom, že kromě rejstříku 26 Cm, kde soudkyně JUDr. J. K. rozhoduje o věcech i z roku 1997, tedy ještě o dva roky starších než je věc stěžovatelky, rozhoduje též v rejstříku 18 Cm o věcech napadlých do 31. 12. 1994 z okresu Louny a v rejstříku 25 Cm o věcech napadlých do 30. 9. 1996 z okresu Děčín, tedy opětovně ve věcech, kde řízení bylo zahájeno podstatně dříve než ve věci stěžovatelky. Příčinou je velký nápad obchodních sporů a nedostatečná personální obsazenost soudu v minulých letech.

Ústavní soud konstatuje, že otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se zabýval v řadě svých rozhodnutí a judikaturou z těchto rozhodnutí vzešlou je vázán i v přezkoumávané věci. Judikaturu Ústavního soudu sjednotilo zejména stanovisko sp. zn. Pl. ÚS - st. 6/98 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 10, str. 254]. Průtahy v řízení totiž představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavním pořádkem je tak garantováno právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě). Tomuto požadavku přirozeně odporuje, jestliže v konkrétním případě u krajského soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány, a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době" (např. již nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Sbírka rozhodnutí, svazek 2, nález č. 42, str. 39).

Je-li podle čl. 2 Ústavy státní moc vykonávána i prostřednictvím orgánů moci soudní a vykonávají-li podle čl. 81 Ústavy soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na projednání věci "bez zbytečných průtahů" odpovídá povinnost obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění uvedené povinnosti byla soudní moc členěna na jurisdikční a správní složku. Jakkoli tedy nedostatečný stav soudců nebo existence obecných nedostatků správní povahy mohou často být příčinou průtahů v řízení, nemůže být úkolem Ústavního soudu "rozplétat" často problematické a komplikované předivo toho, zda průtahy v soudním řízení jdou na vrub nedostatečného personálního obsazení soudů nebo případné liknavosti soudce. Tyto momenty se často prolínají a jen zřídka lze dospět k nepochybnému závěru o výlučné přítomnosti toho či onoho momentu (viz shora uvedené stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS - st. 6/98). Nutno uvést, že tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, pokud jde o výklad čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu při posuzování "přiměřenosti doby řízení" se berou v úvahu okolnosti konkrétního případu, zejména složitost věci, způsob chování stěžovatele a státních orgánů (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 445/98, Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 73, str. 117 a násl.). Při posuzování tvrzeného porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, vyjadřujícího stěžejní zásadu spravedlivého procesu, Ústavní soud postupuje v každé věci individuálně a zvažuje, zda s ohledem na okolnosti případu se jedná o průtahy odůvodněné či nikoliv (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 247/98 - Sbírka rozhodnutí, svazek 13, usn. č. 28, str. 491 a str. 492).

Průtahy v přezkoumávané věci jsou prokázány a nemůže být o nich sporu. Po podání odporu žalovanou stranou v listopadu 1999 totiž krajský soud neučinil žádný úkon. Neučiní-li ve věci soud bez závažného ústavně konformního důvodu žádný úkon po dobu delší než čtyři a půl roku, jsou průtahy bez dalšího dány. Průtahy v řízení ostatně opakovaně připouští i krajský soud, jak uvedeno shora. K tomu Ústavní soud uvádí, že uvedené důvody nemohou vést k ústavně konformnímu vysvětlení průtahů v daném řízení a nemohou je odůvodnit. Odkaz na nedostatek soudců nepředstavuje důvody, jež by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži stěžovatelky, která od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud si je vědom problému, který přinese tento nález, pokud obecný soud bude nucen dát přednost této věci před věcmi napadlými obecnému soudu dříve, odkazuje však v tomto směru na výše již citovanou judikaturu, kterou je při svém rozhodování vázán. Ústavní soud rozhoduje v tomto nálezu pouze o věci mu předložené a nemůže se zabývat věcmi jinými, které jsou u obecného soudu případně i delší dobu než je věc stěžovatelky.

Stěžovatelka podala ústavní stížnost dne 7. 4. 2004, tj. ještě před účinností § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 192/2003 Sb., který s účinností od 1. 7. 2004 zavádí nový režim odstraňování průtahů v řízení před obecnými soudy.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a uložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v porušování práva stěžovatelky podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a přikázal mu, aby její věc vedenou pod sp. zn. 26 Cm 1166/99 projednal bez zbytečných průtahů. Se souhlasem účastníků, daným podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, upustil Ústavní soud od ústního jednání ve věci.