I.ÚS 2340/13 ze dne 31. 10. 2013
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Marie Adámkové, zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2430469/13/2122-20300-203234, takto:

I. Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2430469/13/2122-20300-203234, se přerušuje.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v části za středníkem znějící "daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu", se postupuje plénu Ústavního soudu.


Odůvodnění:

I.
Ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí finančního úřadu, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatelky na postup plátce daně, spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o daních z příjmů"), v části za středníkem znějící "daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu" (dále jen "napadené ustanovení zákona").

Z projednávané ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nebrojí primárně proti napadenému rozhodnutí finančního úřadu, nýbrž že v první řadě usiluje o to, aby Ústavní soud zrušil napadené ustanovení zákona. Stěžovatelka totiž zpochybňuje toliko ústavně konformní charakter aplikovaného ustanovení.

Stěžovatelka si je současně vědoma skutečnosti, že podání ústavní stížnosti musí předcházet vyčerpání procesních prostředků ochrany, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje a že stěžovatelka žádné další prostředky, vyjma stížnosti, která byla vyřízena ústavní stížností napadeným rozhodnutím finančního úřadu, nevyužila. Stěžovatelka však dále tvrdí, že v daném případě se jedná o ústavní stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

II.
Ustanovení § 11 odstavec 2 písmeno a) a b) zákona o Ústavním soudu svěřuje rozhodnutí o návrzích na zrušení zákonů, jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení - na rozdíl od rozhodování o ústavních stížnostech - plénu Ústavního soudu. V případě, že návrh na zrušení právního předpisu byl podán spolu s ústavní stížností (§ 74 citovaného zákona), senát Ústavního soudu podle § 78 odstavec 1 citovaného zákona řízení o ústavní stížnosti přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu. "Vydání senátního rozhodnutí o přerušení řízení o ústavní stížnosti a postoupení návrhu na zrušení právního předpisu plénu však nutně musí předcházet posouzení ústavní stížnosti, s níž byl takový návrh podán, a to z hlediska ustanovení § 43 citovaného zákona. Pokud by totiž byla ústavní stížnost odmítnuta z některého důvodu uvedeného v tomto ustanovení, nebylo by již možno návrh na zrušení právního předpisu, podaný společně s takovou ústavní stížností, projednat. Odpadla by totiž věcná podmínka pro jeho podání plynoucí z ustanovení § 74 citovaného zákona - vázanost na ústavní stížnost, která musí být zachována jako procesní podmínka po celou dobu trvání řízení o takto podaném návrhu na zrušení právního předpisu" (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 6/94 ze dne 12. 5. 1994).

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle § 75 odst. 1 (tj. jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje), za předpokladu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud po posouzení návrhu dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o otázku, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, neboť se jedná o široký okruh osob, které byly předmětnou novelou zákona o daních z příjmů dotčeny a pro které tak byla vyloučena sleva na dani z příjmu, čímž mohou část svých příjmů ztratit. Dále vzal Ústavní soud v úvahu i tu skutečnost, že na Ústavní soud by se v budoucnosti zřejmě obraceli další občané, jichž se předmětná novela o vyloučení slevy na dani z příjmu dotkla [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 17/96 ze dne 30. 4. 1997 (N 46/7 SbNU 315; 126/1997 Sb.)]. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky tak lze usuzovat z vnějších okolností, kdy se napadené ustanovení zákona týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství sporů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 446/04 ze dne 16. 6. 2005). Dále posuzovaná ústavní stížnost byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Senát Ústavního soudu dospěl dále k závěru, že uplatněním napadeného ustanovení zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatelka přitom tvrdí, že citované ustanovení zákona je zejména v rozporu s čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a odst. 5, čl. 26 odst. 3, čl. 28 a čl. 30 odst. 1 Listiny. Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že tato tvrzení nelze označit za zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že návrh dle § 74 zákona o Ústavním soudu není - ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu - návrhem nepřípustným a není ani - ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu - návrhem zjevně neopodstatněným a dále vzhledem k tomu, že Ústavnímu soudu byl dříve (dne 12. 6. 2013) doručen návrh skupiny senátorů na zrušení téhož ustanovení zákona o daních z příjmů (vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 31/13), bylo procesně nezbytné řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky ve smyslu § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přerušit a její návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona postoupit plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2013

Ludvík David, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu