I.ÚS 24/03 ze dne 18. 11. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. listopadu 2003 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. J. J., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 365/2001,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.


O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 1. 2003 namítá, že v záhlaví citovaným rozhodnutím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných mu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.

Ve vyjádření předsedy senátu Nejvyššího soudu ČR JUDr. N., které si Ústavní soud vyžádal, je uvedeno, že nelze mít zato, že by napadeným rozhodnutím dovolacího soudu mohla být porušena ústavní práva stěžovatele a že by soud postupoval v rozporu s Hlavou pátou Listiny. Předseda senátu navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Dotazem u Okresního soudu v Semilech Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel byl v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem ČR zastoupen advokátem Mgr. J. J. jemuž bylo shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR doručeno dne 21. 3. 2002.

Řízení před Ústavním soudem je podle ust. § 27 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu, přičemž podle ust. § 34 odst. 1 zákona se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu a musí splňovat další zákonem stanovené náležitosti.

Pro řízení o ústavní stížnosti zákon o Ústavním soudu stanoví další podmínky její přípustnosti jako je vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, a splnění lhůty 60 dnů k podání ústavní stížnosti, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Z provedených důkazů vyplynulo, že lhůta pro podání ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet dnem 21. 3. 2002, tj. uplynula dnem 20. 5. 2002. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který není součástí soustavy obecných soudů, jimž proto není ani instančně nadřízen. V daném případě však musí Ústavní soud respektovat shora citovaná kogentní ustanovení zákona o Ústavním soudu (§ 27 odst. 2, § 34, § 72 odst. 2), k výkladu obyčejného práva (v daném případě o. s. ř.) není povolán, ledaže by byl výklad provedený obecnými soudy např. tak extrémní, že by byl způsobilý zasáhnout do základních práv stěžovatele garantovaných mu ústavním pořádkem ČR. To se však v daném případě nestalo.

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že podání stěžovatele je opožděné, neboť Ústavnímu soudu bylo zasláno po uplynutí stanovené šedesátidenní lhůty (§ 72 odst. 2).


S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnul jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (ust. § 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2003




JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj