I.ÚS 2585/10 ze dne 13. 9. 2010
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2010 č. j. 3 Ans 8/2010 - 114, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 3. 9. 2010 elektronicky s ověřeným podpisem se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, zejména ve výroku týkajícího se náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2880 Kč. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s tímto rozhodnutím o částečném přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti nesouhlasí, neboť jí, jako procesně zcela úspěšnému účastníkovi řízení, měla být přiznána náhrada nákladů v plné výši. Proto tímto rozhodnutím měla být porušena její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a měly být porušeny čl. 1 Ústavy ČR a čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2000 Kč [§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění do 30. 6. 2009], je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, U 43/34 SbNU 421). V usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 (či v usneseních sp. zn. I. ÚS 2552/09 nebo sp. zn. II. ÚS 1045/10, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz) vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je ta osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak dříve uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatelky zejména proti výroku Nejvyššího správního soudu o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2880 Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedených řízeních k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí v rozsahu náhrady nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku.

Ústavní soud dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému, jak sama uznává, v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Z druhé strany částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. v kontextu extrémnosti napadeného rozhodnutí.

Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť podaný návrh nehájil základní práva stěžovatelky.

Pouze toliko ve formě obiter dictum považuje soudce zpravodaj za vhodné dodat, že způsob výpočtu náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti se mu jeví jako spravedlivý a k dané situaci přiléhavý, když Nejvyšší správní soud odmítl do celkové výše náhrady nákladů zahrnout i stěžovatelkou uplatňovanou odměnu advokátovi za "přípravu a převzetí" (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), neboť správně zohlednil tu skutečnost, že stěžovatelka byla stejným advokátem zastoupena již v řízení před soudem prvního stupně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2010


Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj