I.ÚS 2822/13 ze dne 12. 11. 2014
N 208/75 SbNU 333
Formalistický postup obecného soudu spočívající v nevyzvání účastníka řízení k odstranění vady podání (odporu proti trestnímu příkazu)
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Jiřího Zemánka a Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) - ze dne 12. listopadu 2014 sp. zn. I. ÚS 2822/13 ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, Advokátní kancelář HROZA & ZAPLETAL, se sídlem Arne Nováka 4, Brno, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2013 č. j. 26 T 42/2013-126, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti jako účastníka řízení.

I. Trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2013 č. j. 26 T 42/2013-126 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tento trestní příkaz ruší.


Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 9. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti na základě tvrzení, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že mu bylo soudem odepřeno právo na opravný prostředek, resp. právo na účinný prostředek nápravy proti rozhodnutí soudu.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti současně namítá, že došlo i k zásahu do jeho práva na účinný prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy. Nepřiložení plné moci je zjevně odstranitelnou vadou podání a obecné soudy (jakož i samotný Ústavní soud) ji běžně za tento druh vady považují - účastník řízení je vyzýván k doložení plné moci. Soudy tak činí z důvodu zájmu na zachování práv účastníka řízení a v rámci maximalizace snahy o odstranění formálních překážek či nedostatků, které by bránily účastníku v přístupu k soudu.

3. Jestliže obecný soud usoudil, že nepřiložení avizované plné moci k podanému opravnému prostředku je vadou neodstranitelnou, resp. vadou, k jejímuž odstranění nemusí účastníka vyzývat, měl podle názoru stěžovatele za využití analogie podle § 253 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád") vydat usnesení a podaný odpor odmítnout jako odpor podaný neoprávněnou osobou. Soudem zvolený postup však zabránil stěžovateli v možnosti přezkumu správnosti postupu soudu, resp. mu tuto možnost zásadním způsobem omezil.

4. Stěžovatel též brojí proti závěru, že trestní příkaz měl podle sdělení soudu nabýt právní moci dne 13. 7. 2013. Uvedené datum však spadá na sobotu a v tento den k nabytí právní moci dojít ze zákona nemůže (§ 60 odst. 3 trestního řádu).

5. K výzvě Ústavního soudu se Okresní soud v Uherském Hradišti v postavení účastníka řízení prostřednictvím samosoudkyně Mgr. Hany Kurfiřtové vyjádřil tak, že pouze odkázal na své vyjádření na č. l. 130 spisu (podrobněji dále viz bod 9).

6. V posuzované věci byl dne 31. 1. 2013 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení na základě oznámení I. K. ve věci zanedbání povinné výživy ze strany stěžovatele; v záznamu bylo uvedeno, že v době od 12. 7. 2012 do 31. 1. 2013 je dostatečně odůvodněn závěr, že stěžovatelem mohl být spáchán přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"). Stěžovatel podle tvrzení I. K. neplatil na svou dceru D. K. výživné vyplývající ze zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. Nc 116/2009, 8 PaNc 238/2009, 8 PaNc 314/2009 ve výši 7 000 Kč měsíčně, splatné do 25. dne v měsíci k rukám matky I. K. Stěžovatel dále od ledna 2013 dlužil částku 31 000 Kč. Dne 21. 5. 2013 bylo stěžovateli sděleno podezření z uvedeného přečinu a téhož dne byl stěžovatel k obsahu odůvodnění vyslechnut; využil svého práva nevypovídat.

7. Dne 27. 5. 2013 byl Okresnímu soudu v Uherském Hradišti doručen návrh na potrestání stěžovatele za výše uvedený přečin. Dne 28. 6. 2013 byl soudem vydán trestní příkaz, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Soud současně uložil stěžovateli, aby během zkušební doby podle svých schopností a možností uhradil dlužné výživné na nezletilou dceru D. K. Stěžovatel byl soudem poučen o právu podat proti trestnímu příkazu odpor do osmi dnů od jeho doručení.

8. Trestní příkaz byl stěžovateli doručen dne 4. 7. 2013. Dne 9. 7. 2013 byl soudu prostřednictvím datové zprávy zaslán přípis - odpor proti předmětnému trestnímu příkazu. V kolonce číslo přílohy na záznamu o ověření elektronického podání je uveden výsledek: 1. název: Odpor.pdf. Listina je opatřena hlavičkou advokátní kanceláře HROZA & ZAPLETAL, podepsána s razítkem Mgr. Radka Zapletala; jméno J. K. je na ní uvedeno nad podpisem advokáta.

9. Dne 13. 7. 2013 nabyl podle soudu trestní příkaz právní moci. Soud dne 23. 7. 2013 zaslal stěžovateli přípis, v němž uvedl, že i přes podaný odpor "nabyl trestní příkaz právní moci, jelikož byl podán neoprávněnou osobou - obhájcem, bez účinného a včasného uvědomění soudu o vzniku a trvání obhajoby ve věci. Podaný odpor sice odkazoval na plnou moc, nicméně tato nebyla soudu při podání odporu předložena, popř. ani dodatečně zaslána". Soud konstatoval, že odkaz na plnou moc v odporu proti trestnímu příkazu je nedostatečným úkonem obhajoby vůči soudu. Dále výslovně uvedl, že při využití datových schránek je odesílateli známo, jaké písemnosti a jaký jejich počet je adresátovi zasílán. Mgr. Zapletal tudíž musel vědět, že posílá toliko odpor, který jako jediný do datové schránky soudu určil k doručení. Namísto toho, aby okamžitě, případně dodatečně ve lhůtě stanovené pro podání opravného prostředku zjednal nápravu, neučinil ve prospěch obhajoby stěžovatele nic, co učinit měl, aby s podaným odporem byly spojeny zákonné účinky ve vztahu k vydanému trestnímu příkazu. Soud uvedl, že se domnívá, že jde o pochybení Mgr. Zapletala, které jde k tíži a případné odpovědnosti jedině jemu. Dokonce vyslovil přesvědčení, že nezaslání plné moci bylo ze strany obhájce vědomé, což ovšem nelze tolerovat ve smyslu zákonných kritérií pro podání řádného a včasného opravného prostředku proti vydanému trestnímu příkazu, je-li stěžovatel zastoupen advokátem. K nápravě mělo dojít nikoli z případného podnětu soudu (výzva k doložení plné moci), nýbrž v rámci kvalifikované obhajoby advokátem ihned. Na závěr soud dodal, že taková obhajoba advokátem se nijak nedotýká práva na spravedlivý proces, jehož dodržování soud neopomíná a má stále na paměti, a už vůbec nejde o "přehnaný formalismus" či "svévolný" úkon ze strany soudu.

II.

10. V posuzované věci jsou splněny podmínky věcného projednání návrhu. Jde o řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 72 a následujících zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a k jejímu podání došlo poté, co stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práva (§ 75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu). Text ústavní stížnosti vykazuje náležitosti podle § 34 odst. 1 citovaného zákona. Stěžovatel je zastoupen advokátem, jak předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

11. Podle ustanovení § 314g trestního řádu jsou obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce oprávněni podat proti trestnímu příkazu odpor, a to do osmi dnů od jeho doručení u soudu, který trestní příkaz vydal. Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.

12. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

13. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti postupu soudu, který nepřiznal podanému odporu právní účinky, a tvrdí, že tímto postupem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces zahrnuje celý komplex práv jednotlivce, který se váže k procesní ochraně jeho práv a oprávněných zájmů. Obsahuje v sobě celou řadu principů, které ve svém souhrnu vytvářejí spravedlnost řízení: právo na soud, na přístup k soudu, resp. právo na přístup k zákonem stanovenému orgánu, který poskytuje ochranu, zákonem stanovený postup a upravený proces, spravedlivé rozhodnutí, efektivní prostředky nápravy, nárok na náhradu za nespravedlivé rozhodnutí. Na tyto "páteřní" součásti práva na fair proces se váží další dílčí zásady, některé výslovně garantované v hlavě páté Listiny či v Úmluvě (nezávislost a nestrannost soudu, právo na zákonného soudce, právo na přiměřenou dobu řízení, právo na právní pomoc a obhajobu, právo na tlumočníka, právo být osobně účasten řízení, právo odepřít výpověď, právo navrhovat důkazy a vyjadřovat se k důkazům, rovnost postavení účastníků v řízení), některé dotvořené judikaturou Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva (zákaz odepření spravedlnosti, zákaz libovůle a právo na náležité odůvodnění rozhodnutí, hodnocení důkazů v takové podobě, aby se skutková zjištění nedostala do extrémního nesouladu s provedenými důkazy apod. (blíže k tomu Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 728).

14. Podle zjištění Ústavního soudu, vyplývajících zejména z vyžádaného spisu, byl dne 4. 7. 2013 stěžovateli doručen trestní příkaz s poučením, že je proti němu oprávněn podat ve lhůtě osmi dnů od doručení odpor. Dne 9. 7. 2013 byla soudu doručena datová zpráva obsahující označení věci: "Odpor proti trestnímu příkazu - 26 T 42/2013", jejímž odesílatelem byl Mgr. Radek Zapletal, advokát. Přílohou datové zprávy byl dokument nazvaný jako "Odpor". S datem 11. 7. 2013 byl na č. l. 128 spisu učiněn ručně psaný záznam: "Dle obsahu podání ,příloha (PM)? nebyla soudu doručena". Úřední záznam byl opatřen podpisem soudkyně Mgr. Kurfiřtové. Dne 25. 7. 2013 byl vypraven přípis soudu, kterým bylo stěžovateli mj. sděleno, že trestní příkaz i přes odpor nabyl právní moci, neboť odpor byl podán osobou k tomu neoprávněnou (blíže k textu bod 9). Sdělení soudu nepředcházel žádný dotaz stěžovatele či jiný podnět z jeho strany, jehož důsledkem by toto sdělení bylo. Soud tedy již od 9. 7. 2013, kdy mu byla datová zpráva doručena, nejpozději ke dni sepsání úředního záznamu 11. 7. 2013 věděl, že odpor ve věci stěžovatele byl podán bez toho, aby byla současně soudu zaslána v odporu avizovaná plná moc udělená advokátovi stěžovatele. Soud však neučinil žádné kroky, jež by vedly k odstranění vady podání. Stěžovatel proto ani nemohl vědět, že jím, resp. advokátem podaný odpor soud nebral v úvahu a nepřiznal mu zákonem zamýšlené právní účinky.

15. Imanentní součástí práva na spravedlivý proces je právo na přístup k soudu. Ústavní soud v minulosti vyložil, že je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. dle obecného přirozenoprávního principu. Formalistický přístup k právu vede k narušení principů ochrany důvěry v právo, právní jistoty a předvídatelnosti jakožto atributů právního státu [srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2009 sp. zn. II. ÚS 2048/09 (N 232/55 SbNU 181)].

16. Ústavní soud se již problematikou posouzení podání učiněného obhájcem bez toho, aby bylo doloženo zmocnění provedené účastníkem řízení, zabýval. V dříve posuzovaném případě soud prvního stupně odmítl přiznat podání obhájkyně účinky odporu proto, že toto podání měla sepsat a podat údajně sama svým jménem advokátka, kterou stěžovatel zmocnil ke své obhajobě. Odůvodnil to tím, že obhájkyně sama nemá právo podat opravný prostředek, leda jako zástupkyně obžalovaného. Ústavní soud však dospěl k závěru, že vychází-li ustálená rozhodovací činnost obecných soudů z předpokladu, že obhájce by jako neoprávněná osoba jednal pouze tehdy, kdyby (vyjma případů uvedených v § 41 odst. 4 trestního řádu) to bylo proti vůli obviněného, je nutno považovat postup soudu, který nepřiznal právní účinky odporu podle § 314g odst. 1 a 2 trestního řádu pouze z důvodu, že jej podal advokát v postavení obhájce, za svévolný a porušující v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny legitimní očekávání v určitý postup orgánů veřejné moci [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 1739/11 (N 163/62 SbNU 417)].

17. Ústavní soud v dalším ze svých rozhodnutí vyjádřil závěr, že právní vztah u dobrovolného zastoupení vzniká mezi zastoupeným a zástupcem na základě smlouvy (často nepřesně označované jako dohoda o plné moci) a k jeho obsahu patří právo zástupce jednat za zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Zákon však nestanoví obligatorní formu právního úkonu; ten může být učiněn i ústně a může mít i konkludentní formu spočívající např. v tom, že obhájce, který byl ústně k zastupování obviněného zmocněn, začne jako obhájce v řízení vystupovat. Naproti tomu plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného, jenž je adresován třetím osobám a kterým se dává na vědomí, že zástupce je oprávněn zastoupeného zastupovat a v jakém rozsahu (plná moc je tedy pouhým osvědčením existence práva určité osoby zastupovat jinou osobu) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 272/05 (N 151/38 SbNU 207)].

18. K problematice doručování odporu proti trestnímu příkazu se Ústavní soud vyjádřil též v dalším ze svých nálezů. Konstatoval, že institut trestního příkazu je nutno vnímat jako výjimku z práva na veřejné projednání věci v trestním řízení, která může být použita pouze za striktního dodržení zákonných podmínek, zejména těch, které umožňují obviněnému domoci se svého práva na veřejné projednání věci. Pokud stěžovatel odpor proti trestnímu příkazu elektronicky podal v zákonné lhůtě a tento příslušnému soudu došel necelou půlhodinu po vypršení lhůty, Ústavní soud těžko může dovodit, že se stěžovatel práva na veřejné projednání věci ve své přítomnosti jednoznačně vzdal [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 892/14 (N 157/74 SbNU 349)].

19. Ačkoliv Ústavní soud netvrdí, že výše citované závěry a případy, které projednával, jsou skutkově zcela totožné s nyní posuzovanou věcí, a jsou tedy bez dalšího přímo aplikovatelné, je možné dovodit z nich dílčí závěry a vztáhnout je na tuto věc. Předně je nutné vzít v úvahu skutečnost, že odpor proti trestnímu příkazu byl podán ve lhůtě stanovené zákonem a podání jako takové obsahovalo všechny podstatné náležitosti, tedy označení věci, označení stěžovatele a sdělení, že jde o odpor. V závěru podání bylo uvedeno, že přílohou podaného odporu je plná moc a dále podpis (s razítkem) advokáta s uvedením, že jedná v zastoupení stěžovatele (zkratka "i. s."). Dokument s tímto obsahem měl od 9. 7. 2013, tj. několik dní před uplynutím osmidenní zákonné lhůty k podání odporu (§ 314g odst. 1 trestního řádu), v dispoziční sféře soud. Ze spisu vyplynulo, že nejpozději 11. 7. 2013 (viz výše) byla o tom, že plná moc k zastupování nebyla soudu doručena, obeznámena i příslušná soudkyně. Přesto soud neučinil ničeho, aby předmětnou vadu podání odstranil, ač se tak namísto "vysvětlení" ze dne 23. 7. 2013 (bod 9) mohlo stát výzvou, v níž by bylo po obhájci požadováno, aby v soudcovské lhůtě plnou moc předložil.

20. Ústavní soud nemůže souhlasit s názorem obecného soudu, který uvedl ve svém již opakovaně citovaném přípise, že nekvalifikovaná obhajoba advokátem stěžovatele se nijak nedotýká práva stěžovatele na spravedlivý proces. Naopak, obecný soud v posuzované věci postupoval zcela formalisticky, jestliže si od advokáta nevyžádal jím avizovanou plnou moc; uvedené by bylo možné provést dokonce i ve lhůtě k podání odporu. Jestliže tak neučinil, porušil tím ústavně garantované právo stěžovatele na spravedlivý proces spočívající v neumožnění přístupu k soudu. Institut trestního příkazu představuje jednu z výjimek práva na přístup k soudu, a tím více musí obecné soudy dbát na dodržování zákonných podmínek pro jeho vydání, resp. podmínek, které umožňují obviněnému domoci se svého práva na veřejné projednání věci.

III.

21. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zcela vyhověl, neboť dospěl k závěru, že došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud napadený trestní příkaz Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2013 č. j. 26 T 42/2013-126 podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.