I.ÚS 3198/07 ze dne 16. 6. 2008
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. I. K. zastoupeného JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou, Sluštice 1, 250 84 Sibřina, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2007, č. j. 14 Co 225/2007-208, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení specifikované rozhodnutí obecného soudu a navrhuje Ústavnímu soudu jeho zrušení pro rozpor se svými základními právy zakotvenými v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v dalších neupřesněných ustanoveních.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 5. 2007, č. j. 40 P 69/96-186, bylo rozhodnuto, že se stěžovateli jako otci nezletilého M. K. zvyšuje s účinností od 1. 9. 2005 výživné na částku 3.000 Kč měsíčně. Ústavní stížností napadeným rozsudkem byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že výživné se s účinností od 1. 10. 2003 zvyšuje na částku 3.000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2005 na částku 5.000 Kč. Dále bylo rozhodnuto o zaplacení nedoplatku na výživném a o náhradě nákladů řízení.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti namítá, že mu byla postupem odvolacího soudu odejmuta možnost zúčastnit se soudního jednání a činit návrhy soudu. Jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na 20. 8. 2007, byl o něm však vyrozuměn toliko sám stěžovatel, nikoliv jeho právní zástupce. Po sdělení této skutečnosti stěžovatelem požádal právní zástupce dne 6. 8. 2007 o odročení soudního jednání z důvodu zahraniční dovolené a rovněž omluvil účast stěžovatele. Dovolenou právní zástupce stěžovatele čerpal od 6. 8. 2007 do 22. 8. 2007. Z dovolené se právní zástupce vrátil dne 22. 8. 2007, přičemž jeho asistentka přebírala poštu poprvé dne 20. 8. 2007. V této poště byl přípis, že jednání nebude odročeno, protože právní zástupce nedoložil konání dovolené. Teprve v tento den, jak uvádí stěžovatel, byl právní zástupce na jednání soudu řádně obeslán. Krajský soudu v Ostravě tak vydal dne 20. 8. 2007 rozsudek bez přítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce, čímž mu odebral možnost navrhnout např. vhodnější režim splácení dlužného výživného. Tímto postupem měl Krajský soud v Ostravě porušit příslušná ustanovení o. s. ř. a základní práva stěžovatele.

Tvrzené skutečnosti si Ústavní soud ověřil ve spise Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 69/96.

Po zvážení námitek obsažených v ústavní stížnosti konstatuje Ústavní soud, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost je tedy třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat. Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V posuzované věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přitom ve věcech vyživovací povinnosti občanský soudní řád nestanoví nepřípustnost žaloby pro zmatečnost (srov. ustanovení § 230 o. s. ř.).

Takové rozhodnutí je tedy možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k závažným procesně právním nedostatkům, tedy k pochybením, která zakládají možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, měl tento opravný prostředek podat. Ústavní stížnost založená na námitce nesprávnosti postupu soudu, kterým byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem, aniž předcházelo řízení o žalobě pro zmatečnost, je tedy ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Po uvedených zjištěních byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2008

Ivana Janů
soudce zpravodaj