I.ÚS 3455/13 ze dne 12. 12. 2013
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Rajta, zastoupeného JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem se sídlem v Meziboří, Okružní 147, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 5. 2013, č. j. 25 C 1426/2010-100, a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 5. 2012, č. j. 25 C 1426/ 2010-57, za účasti Okresního soudu v Lounech jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 11. 2013, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu zaručené článkem 36 odst. 1 a článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že vydáním rozsudku pro uznání bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, když poté, co stěžovatel podal odpor proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Lounech dne 4. 7. 2011, pod č. j. 25 C 1426/2010 - 42 Okresní soud v Lounech tento platební rozkaz zrušil a posléze vydal rozsudek pro uznání ze dne 24. 6. 2012, č. j. 25 C 1426/2010-57, aniž by dříve vydal samostatné usnesení, kterým by uložil stěžovateli povinnost písemně se ve věci vyjádřit ve smyslu § 114b o. s. ř. Stěžovatel dále uvádí, že k výzvě Okresního soudu v Lounech na zaplacení soudního poplatku sdělil, že není v jeho finančních možnostech uhradit soudní poplatek ve výši 40 000 Kč, a skutečnost, že má takto vysoký soudní poplatek uhradit, považuje za rozpor s dobrými mravy. Porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spatřuje stěžovatel v tom, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nabyla právní moci jen proto, že se stěžovateli nepodařilo obstarat 40 000 Kč na uhrazení předmětného soudního poplatku z důvodu jeho finanční tísně a složité životní situace. Uvedeným postupem Okresního soudu v Lounech bylo stěžovateli zabráněno brojit proti nároku žalobců na zaplacení částky 800 000 Kč, který neuznává, před Okresním soudem v Lounech a za pomoci řady důkazů, zejména listinných, jej před soudem vyvrátit.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 1426/2010, který si Ústavní soud vyžádal, byly zjištěny následující skutečnosti. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Lounech dne 4. 7. 2011, č. j. 25 C 1426/2010 - 42, bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobcům Jindřichu Herinkovi a Vlastě Herinkové částku 800 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel podal dne 17. 4. 2012 proti shora citovanému platebnímu rozkazu odpor, podáním ze dne 16. 5. 2012 se pak vyjádřil ve věci samé. Rozsudkem pro uznání ze dne 24. 5. 2012, č. j. 25 C 1426/2010-57 Okresní soud v Lounech žalobě v plném rozsahu vyhověl s odůvodněním, že stěžovatel podal proti platebnímu rozkazu odpor, který nebyl odůvodněný, vyjádření ve věci samé pak podal stěžovatel po soudem stanovené lhůtě. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, a požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 C 1426/2010-78 nebylo osvobození od soudních poplatků stěžovateli přiznáno. Toto rozhodnutí potvrdil k odvolání stěžovatele svým usnesením ze dne 12. 2. 2013, č. j. 10 Co 1222/2012-87, Krajský soud v Ústí nad Labem. Stěžovatel byl poté opětovně výzvou ze dne 2. 4. 2013, č. j. 25 C 1426/2010-95 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 40 000 Kč a současně byl poučen, že nebude-li poplatek ve stanovené době zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Podáním ze dne 12. 4. 2013 sdělil stěžovatel soudu, že nedisponuje tak vysokým finančním obnosem a žádá o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do dne 30. 4. 2013, aby si mohl potřebnou částku obstarat. Usnesením ze dne 9. 5. 2013, č. j. 25 C 1426/2010-100, Okresní soud v Lounech odvolací řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě, která mu byla fakticky poskytnuta v době delší než byla lhůta určená ve výzvě soudu. Usnesení o zastavení řízení napadl stěžovatel odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 8. 2013, č. j. 10 Co 639/2013-107, tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť k porušení jeho ústavně zaručených práv postupem Okresního soudu v Lounech nedošlo.

Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. platí, že vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír.

V nyní projednávané věci vydal Okresní soud v Lounech dne 4. 7. 2011, pod č. j. 25 C 1426/2010 - 42, platební rozkaz, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobcům částku 800 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel byl současně poučen, že může podat proti tomuto platebnímu rozkazu od 15 dnů od jeho doručení odpor, pro ten případ uložil soud stěžovateli, aby se ve lhůtě 30 dnů od podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Na straně 2 platebního rozkazu je dále blíže rozvedeno, jaké skutečnosti je stěžovatel povinen v písemném vyjádření uvést, a jsou zde také uvedeny následky nesplnění povinnosti se ve věci vyjádřit. Nelze tedy přisvědčit námitce stěžovatele, který tvrdí, že mu výzva ve smyslu § 114b o. s. ř. nebyla doručena.

Stěžovatel dále spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že o jeho věci nebylo soudem věcně rozhodnuto, neboť nebyl schopen zaplatit soudní poplatek.

Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v řízení postupovaly dle citovaného ustanovení zákona. Ani z hlediska ústavněprávního nebylo stěžovateli nijak bráněno v uplatňování jeho práv v soudním řízení. Zákon o soudních poplatcích zakládá povinnost soudu vyzvat účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku. Tuto svoji povinnost soud prvního stupně poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, splnil, současně dal stěžovateli poučení o důsledcích nezaplacení soudního poplatku. Přes toto srozumitelné a jasné poučení stěžovatel soudní poplatek nezaplatil. Zákonným důsledkem toho bylo, že obecné soudy aplikovaly § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tedy řízení pravomocně zastavily. Proti tomuto závěru obecných soudů nelze ani z hlediska ústavněprávního nic namítat. Důsledkem nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek bylo tedy zastavení odvolacího řízení, nikoli však skutečnost, že by věc stěžovatele nebyla meritorně rozhodnuta, jak tvrdí stěžovatel. K tomu došlo na základě vydání rozsudku pro uznání, a to z důvodu nesplnění povinnosti stěžovatele písemně se ve věci vyjádřit ve smyslu § 114b o. s. ř.

Ústavní soud se zabýval otázkou fikce uznání žalovaného nároku ve své judikatuře už vícekrát. Ve svém usnesení ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06 dostupném na http://nalus.usoud.cz, Ústavní soud konstatoval, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) postup soudu, kterým s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. V konkrétních poměrech pak není důvod tento závěr nepřipínat též k situaci, kdy ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku žalovaným, a jestliže na tomto základě rozhodne soud ve věci (v neprospěch žalovaného) rozsudkem pro uznání ... Jestliže se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené podmínky výzvy podle § 114b o. s. ř., nelze mít vydání rozsudku pro uznání (ve smyslu § 114b odst. 5, § 153a odst. 3 o. s. ř.) za výraz "přepjatého formalismu" ani za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.

Od těchto svých závěrů neshledal Ústavní soud důvodu se odchýlit ani v nyní projednávané věci. Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě stojí na stanovisku, že v soukromoprávních sporech plně platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv "vigilantibus iura skripta sunt" (bdělým náležejí práva, každý nechť si střeží svá práva), která předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici. Občanské soudní řízení vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2013

Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu