I.ÚS 354/15 ze dne 28. 4. 2015
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radka Honzajka, zastoupeného JUDr. Marcelou Dřevěnou, advokátkou, se sídlem 9. května 26, Litvínov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 25 Cdo 4155/2014-130, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2014 č. j. 10 Co 1188/2012-105 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 6. 2012 č. j. 39 C 448/2009-66, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě jako účastníků řízení a Květuše Haselbergerové, zastoupené Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou, se sídlem J. Průchy 1915, Most, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2014 č. j. 10 Co 1188/2012-105 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se včasnou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, a to pro porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel jako žalobce domáhal náhrady škody vůči vedlejší účastnici ve výši 84.760 Kč; jeho žaloba však byla napadeným rozsudkem okresního soudu zamítnuta z důvodu promlčení. Toto rozhodnutí bylo následně k odvolání stěžovatele věcně potvrzeno napadeným rozsudkem krajského soudu, jímž byl stěžovatel dále zavázán vedlejší účastnici nahradit náklady řízení nalézacího i odvolacího, celkem ve výši 30.018 Kč. Následné stěžovatelovo odvolání bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto pro vady. Porušení svého ústavně zaručeného práva stěžovatel spatřuje především ve vadné interpretaci a aplikaci právních předpisů při posouzení otázky promlčení, respektive běhu promlčecí lhůty, okresním i krajským soudem. Zatímco totiž podle stěžovatele došlo po vzniku jeho škody ke stavění promlčecí lhůty, když proti vedlejší účastnici pro způsobenou škodu podal trestní oznámení, obecné soudy došly k opačnému závěru s tím, že stěžovatel sice podal trestní oznámení, avšak řádně neuplatnil nárok na náhradu škody v adhezním řízení (explicitně neformuloval požadavek, aby konkrétní osobě byla uložena povinnost k náhradě škody v konkrétní výši). Dále pak stěžovatel kritizuje i postup Nejvyššího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady prve nevytknuté.

3. Podáním zaslaným Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2015 stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozsudku, tj. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž poukázal, že v dané věci byl již u soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město podán návrh na výkon rozhodnutí o úhradě nákladů řízení. Z ústavní stížnosti pak vyplývá, že stěžovatel je nezaměstnaný a podle svého tvrzení je jeho jediným majetkem dům, na jehož adrese má hlášeno trvalé bydliště.

4. K výzvě Ústavního soudu se k podanému návrhu na odklad vykonatelnosti vyjádřila též vedlejší účastnice, která s ním bez bližšího odůvodnění nesouhlasila. Dále vedlejší účastnice uvedla, že i samu ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

5. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

6. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že podmínky dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny.

7. Stěžovatel ve svých podáních poukázal na závažné dopady, které by pro něj výkon napadeného rozsudku krajského soudu mohl mít, byla-li by jím postižena nemovitost, v níž bydlí. Naopak vedlejší účastnice neuvedla žádné konkrétní argumenty a námitky proti stěžovatelovu návrhu. Ústavní soud proto shledal, že výkon rozsudku krajského soudu by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejší účastnici. Neboli, podle Ústavního soudu lze po vedlejší účastnici spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem (respektive do doby případného zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti) strpěla skutečnost, že napadený rozsudek krajského soudu nebude vykonán. Zároveň Ústavní soud neshledal žádný důležitý veřejný zájem, který by odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu bránil.

8. S ohledem na právě uvedené tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí krajského soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

9. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2015


Ludvík David, v. r.
předseda senátu