I.ÚS 479/11 ze dne 17. 3. 2011
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem v Praze 1, Králodvorská 16, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 6 C 2065/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 14. 2. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 6 C 2065/2000, neboť měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že se v roce 2010 dozvěděl o tom, že proti němu probíhalo u obvodního soudu občanskoprávní řízení, jež bylo ukončeno pravomocným rozsudkem. Namítl, že obvodní soud stěžovateli v řízení ustanovil opatrovníka jako osobě neznámého pobytu dle § 29 občanského soudního řádu, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. Tvrdí, že nebylo provedeno žádné šetření ohledně pobytu stěžovatele, vyjma dvou formálních dotazů na evidenci, a navíc opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně soudu, což jednak představuje střet zájmů a jednak tato byla při zastupování pasivní (odkázal na nálezovou judikaturu Ústavního soudu).

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka jako osobě neznámého pobytu, má tak k dispozici procesní prostředek právní
ochrany - žalobu pro zmatečnost, který je nutno vyčerpat předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud (použitelnost předchozích nálezů Ústavního soudu je nutno hodnotit s ohledem na výše zmíněnou novelu č. 7/2009 Sb.).

S ohledem na výše uvedené (zásadu subsidiarity ústavní stížnosti) proto Ústavní soud postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011


Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj