I.ÚS 485/03 ze dne 6. 11. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. N., zastoupeného advokátem JUDr. Ing. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č. j. 29 Ca 411/2001-43, t a k t o :


Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2003 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 11. 7. 2001, č.j. 110/3961/2000-0107. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č.j. 29 Ca 411/2001-43, o odmítnutí žaloby nerespektovalo - podle názoru stěžovatele - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2003, č.j. 29 Ca 411/2001-35, kterým byl vyzván k odstranění označených vad žaloby. Stěžovatel se domnívá, že nedostatek žalobního návrhu odstranil a že důvod pro odmítnutí žaloby tedy nebyl dán. Stěžovatel je toho názoru, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu práva uvedené v ustanoveních čl. 90 věta první a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem (jako subsidiární prostředek ochrany práva) projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s.ř.s."), který v ustanoveních § 102 až § 110 upravuje opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictvím, jímž je kasační stížnost. Jedním z důvodů kasační stížnosti je mimo jiné tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§ 103 odst. 1 písm. e) s.ř.s.].

V předmětné věci, v níž bylo ústavní stížností napadeno usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta žaloba proti citovanému rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, je tedy zřejmé, že stěžovatel byl před podáním ústavní stížnosti povinen vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, aby tak byla naplněna jedna z podmínek meritorního projednání ústavní stížnosti. Ostatně, jak Ústavní soud zjistil ze zprávy Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2003, stěžovatel tento prostředek využil a kasační stížnost podal prostřednictvím tohoto soudu dne 7. 8. 2003.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat v souladu s citovaným ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Stejný právní názor zastává Ústavní soud i ve svém usnesení ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. I. ÚS 486/03, které bylo vydáno ve srovnatelné věci.

Ústavní soud současně neshledal ani důvod připuštění ústavní stížnosti podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nelze dovodit, že by ústavní stížnost podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele.

Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu].


P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2003





JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj