I.ÚS 663/01 ze dne 19. 2. 2002
N 16/25 SbNU 121
Průtahy v soudním řízení, Krajský soud v Hradci Králové
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní
stížnosti stěžovatele C., s.r.o., jíž se domáhá zrušení usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn.
F 18945/2001, Rg. C 13213, a vyslovení příkazu Krajskému soudu
v Hradci Králové ve věci Rg. C 13213 konat a rozhodnout, takto:

I. Ústavní soud zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové,
aby pokračoval v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst.
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a přikazuje mu, aby
jeho věc vedená pod sp. zn. Rg. C 13213 byla projednána bez
zbytečných průtahů.

II. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. F 18945/2001, Rg. C 13213, se
zamítá.


Odůvodnění
I.
V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové
(vyšší soudní úředník) ve věci návrhu na zápis změn stěžovatele do
obchodního rejstříku stěžovateli uložil (1.) zaslat další kopii
aktuálního znění společenské smlouvy k založení do spisu, (2.)
zaslat další kopii návrhu dle § 79 odst. 3 a § 200c odst. 1
o.s.ř. a upozornil (3.) na skutečnost, že "předložený návrh bude
vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání."

II.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho podání ve věci
návrhu na zápis změn nijak nesouvisí s dalším řízením vedeným před
vrchním soudem, v jehož rámci vrchní soud rozhoduje o odvolání
stěžovatele. Proto stěžovatel podal stížnost ministerstvu
spravedlnosti, které prý však postup krajského soudu schválilo
s odůvodněním, že "programové vybavení na obchodním rejstříku
v Hradci Králové neumožňuje provést jakékoli změny v rejstříku,
dokud není pravomocně ukončen předcházející návrh a dokud nebude
proveden a ukončen zápis předchozí změny." Stěžovatel však namítá,
že občanský soudní řád neumožňuje soudu ve věci nekonat proto, že
nemá k dispozici odpovídající technické vybavení. Proto tvrdí, že
zmíněným postupem a napadeným rozhodnutím porušil Krajský soud
v Hradci Králové jeho právo, zakotvené v čl. 36 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel souhlasí s upuštěním od ústního jednání před
Ústavním soudem.

III.

Ústavní soud především konstatuje, že podle své ustálené
judikatury jsou-li v řízení před obecnými soudy namítány průtahy,
je zásadně třeba ještě před podáním ústavní stížnosti podat
stížnost na průtahy v řízení - ve smyslu zákona č. 436/1991 Sb.,
o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich
zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České
republiky - předsedovi příslušného soudu (poznámka: tento zákon je
sice ke dni 1. 4. 2002 zrušen zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů, nicméně právo podat stížnost na průtahy v řízení
orgánům státní správy soudů zakotvuje v ustanovení § 164 odst. 1
srovnatelným způsobem i citovaný zákon č. 6/2002, který zrušený
zákon č. 436/1991 Sb. nahrazuje). Pokud takovou stížnost
stěžovatel nepodal, považoval Ústavní soud ústavní stížnost za
nepřípustnou a odmítl ji, neboť stěžovatel před jejím podáním
nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv (např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 169/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení,
sv. 5, str. 589). V daném případě stěžovatel ani netvrdí a ani
neprokazuje, že stížnost na průtahy v řízení předsedovi
příslušného soudu podal a že tedy - ve smyslu ustálené judikatury
Ústavního soudu - před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny
procesní prostředky k ochraně svých práv. Tato zásada však neplatí
bez výjimky. Ústavní soud totiž na druhé straně judikoval, že
pokud by podání příslušného procesního prostředku bylo zjevně
neefektivní, nelze na jeho podání trvat (viz např. nález sp. zn.
IV. ÚS 240/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5,
str. 298).

V souzené věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podání
stížnosti proti průtahům v řízení předsedovi soudu podle zákona č.
436/1991 Sb. by bylo zjevně neefektivní a proto podáním předmětné
stížnosti přípustnost ústavní stížnosti nepodmínil. V daném
případě totiž stěžovatel doložil, že podal dne 27. 9. 2001 na
postup Krajského soudu v Hradci Králové stížnost Ministerstvu
spravedlnosti ČR, leč ministerstvo tuto stížnost neshledalo
důvodnou a v přípisu ze dne 8. 11. 2001 právní zástupkyni
stěžovatele sdělilo, že návrh na zápis do obchodního rejstříku
bude - s ohledem na programové vybavení na obchodním rejstříku
v Hradci Králové - proveden až po pravomocném ukončení předchozího
návrhu a provedení zápisu předchozí změny. Na toto stanovisko
Ministerstva spravedlnosti ČR ostatně odkazuje rovněž krajský soud
ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (viz níže). Za této situace
se tedy nelze důvodně domnívat, že by podání zmiňované stížnosti
předsedovi Krajského soudu v Hradci Králové mohlo být považováno
za efektivní prostředek k ochraně práv stěžovatele, pokud jde
o namítané průtahy v řízení.

Proto Ústavní soud dovozuje, že podaná ústavní stížnost
splňuje zákonem stanovené procesní podmínky a že proto nic nebrání
v projednání a rozhodnutí věci samé.

IV.
Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti
účastníka řízení - Krajský soud v Hradci Králové. Ten ve svém
vyjádření především poukázal na skutečnost, že důvodem, proč
rejstříkový soud nemohl o předmětném návrhu stěžovatele
rozhodnout, je to, že o jednotlivých návrzích téže společnosti
rozhoduje rejstříkový soud postupně podle pořadí, jak soudu došly,
a že rejstříkový soud nemůže rozhodnout bez spisu, neboť
skutečnosti uváděné v návrhu je třeba ověřit i listinami
založenými ve spise. Tento spis se však nachází u Vrchního soudu
v Praze za účelem vyřízení odvolání ve věci návrhu stěžovatele ze
dne 13. 6. 2000.

Účastník řízení se domnívá, že v daném případě nedošlo
k porušení Listiny, že navrhuje ústavní stížnost jako nedůvodnou
zamítnout a uvádí, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před
Ústavním soudem.

V.
Ústavní soud konstatuje, že otázkou průtahů v řízení před
obecnými soudy se zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné
průtahy v řízení totiž představují tzv. jiný zásah do základních
práv stěžovatele čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a dále § 72
odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
zakotvených v čl. 38 odst. Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Obě citovaná ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho
věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené
lhůtě), přičemž těmto ustanovením přirozeně odporuje, jestliže
v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným
průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že
průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností
soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,
aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly
respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít
k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv
v přiměřené době" (např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud
ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, str. 39). Nutno uvést, že
tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského
soudu pro lidská práva při interpretaci a aplikaci Úmluvy.

V souzené věci Ústavní soud především uvádí, že řízení ve
věcech obchodního rejstříku upravuje ustanovení § 200a a násl.
občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 200c odst. 3 o.s.ř.
je v řízení soud povinen učinit do 15 dnů od podání návrhu úkony
směřující k rozhodnutí věci. O obsahu zápisu rozhoduje soud
usnesením a zápis provede do deseti dnů od právní moci usnesení
o obsahu zápisu (§ 200d odst. 3, 4 o.s.ř.). Je tedy zřejmé, že
tzv. rejstříkové řízení představuje zvláštní typ řízení před
obecnými soudy, který je typický zejména zájmem zákonodárce na
rychlosti rozhodování, jež je realizovatelná i s ohledem na povahu
tohoto řízení. Jinak řečeno, při rozhodování ve věcech obchodního
rejstříku soud posuzuje zpravidla toliko formální podmínky návrhu,
stanovené právními předpisy (§ 200d odst. 1 o.s.ř.) a pokud tyto
podmínky splněny jsou, je povinen zápis provést. Postup soudu se
proto v tomto typu řízení značně odlišuje od jiných typů řízení,
v nichž má obecný soud dán podstatně větší prostor pro vlastní
uvážení a kde posuzuje často velmi obtížné skutkové i právní
okolnosti konkrétní věci.

V daném případě Ústavní soud shledal, že Krajský soud
v Hradci Králové stěžovateli sdělil, že "předložený návrh bude
vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání". Důvodem
tohoto postupu byla - podle sdělení Ministerstva spravedlnosti
i soudu - skutečnost, že programové vybavení na obchodním
rejstříku prý neumožňuje provést změny v rejstříku bez ukončení
řízení o předcházejícím návrhu, že rejstříkový soud rozhoduje
o návrzích podle stanoveného pořadí a že se předmětný spis nachází
u Vrchního soudu v Praze, takže není možno skutečnosti uváděné
v návrhu ověřit listinami založenými ve spise.



K tomu Ústavní soud uvádí, že citované důvody nemohou vést
k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na programové
vybavení rejstříkového soudu nebo na spis, nacházející se
přechodně u jiného soudu, totiž nepředstavují důvody, jež by mohly
být interpretovány jinak než jako technické a organizační
problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži stěžovatele
(korporace soukromého práva), jenž od soudu právem očekává ochranu
svých práv v přiměřené době ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a čl.
6 odst. 1 Úmluvy. Skutečnost, že krajský soud se svým rozhodnutím
v souzené věci vyčkává na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
o odvolání v jiné věci, by sice bylo možno akceptovat, leč pouze
za podmínky, že by krajský soud v tomto směru rozhodl řádným
procesním způsobem, předvídaným zákonem. Pokud totiž před Vrchním
soudem v Praze probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může
mít význam pro rozhodnutí rejstříkového soudu, mělo být řízení
přerušeno § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.. Jestliže však krajský
soud vyčkává s vyřízením návrhu jen proto, že nemá k dispozici
příslušný spis a na rozhodnutí vrchního soudu tedy čeká
z technických a nikoliv meritorních důvodů, jedná se v zásadě
o postup neodůvodněný a v konečném důsledku protiústavní.
Rejstříkový soud totiž může např. postupovat tak, že si za účelem
vyřízení předmětného návrhu vyžádá příslušný spis krátkodobě zpět
nebo že si zajistí pořízení kopie těch jeho částí, které nezbytně
ke svému rozhodnutí potřebuje. Jinak řečeno, rejstříkový soud musí
učinit vše pro to, aby v důsledku technických a organizačních
problémů u státních orgánů nedocházelo k porušování základních
práv stěžovatele.

Ústavní soud pro úplnost zdůrazňuje, že v řízení o této
ústavní stížnosti se nevyjadřuje ke způsobu rozhodování
rejstříkového soudu, tzn. zda pro předmětný zápis do obchodního
rejstříku jsou splněny zákonné podmínky či nikoliv. Protiústavnost
postupu Krajského soudu v Hradci Králové totiž spočívá v tom, že
ve věci nerozhoduje a - bez příslušného procesního základu
- vyčkává rozhodnutí vrchního soudu.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti
vyhověl, zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval
v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl.
6 odst. 1 Úmluvy a přikazuje mu, aby jeho věc vedená pod sp. zn.
Rg. C 13213 byla projednána bez zbytečných průtahů.

Ústavní soud konečně konstatuje, že neshledal důvod
k samostatnému zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové. Podstata ústavní stížnosti totiž brojí
toliko proti té jeho části (3.), podle níž bude "předložený návrh
bude vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání." Je tedy
z povahy věci zřejmé, že v namítaném směru citované usnesení
nepředstavuje rozhodnutí, nýbrž pouze "jiný zásah" orgánu veřejné
moci, neboť napadená část nekonstituuje ani nedeklaruje žádná
práva nebo povinnosti stěžovatele, ale toliko konstatuje, že orgán
veřejné moci (tj. obecný soud) bude ve věci do určité doby
nečinný. Proto Ústavní soud za situace, kdy ve výrokové části
tohoto nálezu zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové pokračovat
v předmětných průtazích v řízení a přikazuje mu bez průtahů ve
věci jednat, návrh na zrušení citovaného usnesení zamítl.



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. února 2002