II.ÚS 1474/19 ze dne 21. 5. 2019
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatelky N. Q. L. T., zastoupené Mgr. Erikou Turzovou Baloghovou, advokátkou se sídlem Jeseniova 1151/55, Praha 3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019 sp. zn. 11 To 4/2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2019 domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze s odvoláním na čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018 č. j. 3 T 7/2014-2775, kterým byla stěžovatelka zproštěna obžaloby a věc byla v souladu s ustanovením § 259 odst. 1 trestního řádu vrácena Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí; podle ustanovení § 262 trestního řádu Vrchní soud v Praze nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.

2. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn se zabývat zásadně jen rozhodnutími pravomocnými, resp. dále nepřezkoumatelnými. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06, III. ÚS 1692/08, I. ÚS 4033/12, I. ÚS 1503/13 či I. ÚS 1030/19).

5. V nyní posuzovaném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy trestní řízení vedené proti její osobě ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla stěžovatelka zproštěna obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku (jednání pod ad I. obžaloby) a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (jednání pod as II. obžaloby). Vrchní soud v Praze zároveň věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby ve věci učinil nové rozhodnutí, takže Městský soud v Praze za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. Jelikož se stěžovatelka v daném řízení nachází v postavení obžalované, je nesporné, že bude i nadále disponovat všemi svými procesními právy, včetně práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutí trestních soudů.

6. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2019


Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj