II.ÚS 1687/16 ze dne 6. 6. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Petrem Křížákem MBA, LL.M., advokátem se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016, č. j. 6 To 217/2016-78, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016, č. j. 6 To 217/2016-78, se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.

Odůvodnění:

1. Návrhem doručeným dne 25. 5. 2016 ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojil stěžovatel proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jako opožděná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2016, č. j. 70 T 96/2015-68. Posledně uvedeným rozhodnutím rozhodl soud prvního stupně podle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že stěžovatel vykoná původně podmíněně uložený trest odnětí svobody v délce šesti měsíců, přičemž stěžovatele pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

2. V ústavní stížnosti stěžovatel napadl postup Krajského soudu v Ostravě, který zamítl jeho stížnost směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody jako opožděnou, což odůvodnil tím, že zákonná lhůta pro podání stížnosti stěžovateli počala plynout vyhlášením usnesení soudu prvního stupně a skončila dne 21. 3. 2016. Krajský soud však ve svém usnesení již neuvedl, kdy dle jeho názoru měla být stížnost podána stěžovatelem, nicméně ze způsobu jeho rozhodnutí lze dedukovat, že se tak mělo stát později než 21. 3. 2016. Ve vztahu k právě uvedenému pak stěžovatel namítl, že tento závěr krajského soudu není správný, neboť stížnost, podaná skrze jím zvoleného obhájce, byla do datové schránky soudu prvního stupně dodána dne 21. 3. 2016, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Toto své tvrzení stěžovatel doložil doručenkou předmětné datové zprávy. Protože krajský soud nesprávně posoudil otázku včasnosti stěžovatelem řádně a včas uplatněného opravného prostředku, což mělo za následek jeho zamítnutí, došlo tím dle názoru stěžovatele k porušení jeho práva na přístup k soudu, tedy k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zároveň navrhl, aby Ústavní soud ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Podáním ze dne 2. 6. 2016 stěžovatel Ústavní soud znovu požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, přičemž svou urgenci odůvodnil tím, že mu v mezidobí byla doručena výzva k nastoupení výkonu trestu, který je s ohledem na dobu, kdy předmětnou výzvu převzal, povinen nastoupit nejpozději dne 6. 6. 2016 do 16:00.

4. Ústavní soud si proto vyžádal od soudu prvního stupně jeho usnesení ze dne 18. 3. 2016, č. j. 70 T 96/2015-68, o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný a dále potvrzení z datové schránky tamního soudu stran toho, kdy byla soudu do jeho datové schránky dodána stížnost. Z těchto písemností bylo zjištěno, že předmětná stížnost byla do datové schránky soudu prvního stupně dodána dne 21. 3. 2016, tedy patrně ještě v zákonem stanovené lhůtě.

5. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k předběžnému závěru, že stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2016, č. j. 70 T 96/2015-68, byla podána včas. Pokud odvolací soud dospěl při svém rozhodování k jinému závěru, pak zde existuje vysoká pravděpodobnost, že jeho rozhodnutí trpí závažnou vadou.

6. Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

7. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu v nyní posuzovaném případě splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech být závažným zásahem do základních práv stěžovatele, který by byl tehdy, kdy by k odkladu výkonu ústavní stížností napadeného rozhodnutí nedošlo, povinen podrobit se výzvě k nástupu výkonu trestu. To by však za situace, kdy se jeví pravděpodobným, že odvolací soud se nesprávně věcně nezabýval jeho stížností směřující proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o tom, že předmětný trest vykoná, mohlo vést na straně stěžovatele ke vzniku nepoměrně větší újmy, než jaká může při odložení vykonatelnosti do skončení řízení o ústavní stížnosti vzniknout jiným osobám.

8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2016


Jiří Zemánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu