II.ÚS 1687/16 ze dne 12. 7. 2016
N 126/82 SbNU 57
Odepření práva na přístup k soudu v důsledku nesprávného posouzení včasnosti podaného návrhu
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 12. července 2016 sp. zn. II. ÚS 1687/16 ve věci ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016 č. j. 6 To 217/2016-78, kterým byla pro opožděnost odmítnuta stěžovatelova stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení.

I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016 č. j. 6 To 217/2016-78 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016 č. j. 6 To 217/2016-78 se proto ruší.


Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.


II.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, jakož i písemností, jejichž zaslání si Ústavní soud u Okresního soudu v Ostravě vyžádal, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.

3. Okresní soud v Ostravě svým usnesením vydaným podle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ze dne 18. 3. 2016 č. j. 70 T 96/2015-68 rozhodl o tom, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, který mu byl (původně jako trest podmíněný) uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 70 T 96/2015, přičemž stěžovatele pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

4. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl stížností, která byla jím v mezidobí zvoleným obhájcem dodána do datové schránky soudu prvního stupně dne 21. 3. 2016 (v 19:08:49 hod.).

5. Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 6. 5. 2016 č. j. 6 To 217/2016-78 stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako opožděnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že zákonná lhůta pro podání stížnosti stěžovateli počala plynout vyhlášením usnesení soudu prvního stupně a skončila dne 21. 3. 2016, přičemž skutečnost, že si stěžovatel později zvolil obhájce, není podstatná, neboť soudu byla plná moc obhájce předložena až dne 12. 4. 2016, tedy po uplynutí lhůty k podání stížnosti, tzn. že soud nebyl povinen obhájci doručovat opis napadeného usnesení. Pokud tak soud prvního stupně přesto následně učinil, nemá tato skutečnost dle názoru stížnostního soudu vliv na běh lhůty k podání stížnosti, která stěžovateli již dříve marně uplynula.


III.

6. Rozhodnutí stížnostního soudu stěžovatel napadl ústavní stížností. Namítl, že stížnostní soud své rozhodnutí odůvodnil tvrzením, že stěžovatel stížnost podal opožděně, když zákonná třídenní lhůta stěžovateli uplynula dne 21. 3. 2016, aniž by současně uvedl, kdy měl stěžovatel dle jeho názoru stížnost podat. V této souvislosti stěžovatel poukázal na to, že stížnost podal prostřednictvím svého obhájce, kterého si v mezidobí zvolil, právě dne 21. 3. 2016, což zároveň doložil potvrzením z datové schránky. Pokud stížnostní soud za tohoto stavu jeho stížnost jako opožděnou zamítl, aniž by se jí věcně zabýval, porušil tím dle názoru stěžovatele jeho právo na přístup k soudu.


IV.

7. Stěžovatel spolu se zrušením napadeného rozhodnutí Ústavnímu soudu rovněž navrhl, aby tento odložil jeho vykonatelnost. Tuto svou žádost stěžovatel doplnil v rámci svého podání ze dne 2. 6. 2016, v němž Ústavnímu soudu sdělil, že již obdržel výzvu k nástupu výkonu trestu, k němuž bude v případě, že Ústavním soudem nebude jeho žádosti o odklad vykonatelnosti vyhověno, povinen nastoupit nejpozději dne 6. 6. 2016 do 16:00 hod. Protože Ústavní soud dospěl na základě listin, které si vyžádal od soudu prvního stupně, k závěru, že ústavní stížnost je patrně důvodná, odložil svým usnesením ze dne 6. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 1687/16 vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2016 č. j. 6 To 217/2016-78 do doby rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.


V.

8. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu dne 22. 6. 2016 vyjádřil Krajský soud v Ostravě, který konstatoval, že pochybil, pokud posoudil stížnost stěžovatele jako opožděnou. Tohoto pochybení se dle svého tvrzení dopustil tím, že při posuzování včasnosti předmětné stížnosti vycházel z podacího razítka, jímž byla stížnost opatřena, přičemž přehlédl přílohu o podání stížnosti datovou schránkou. Ústavnímu soudu proto navrhl, aby tento ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

VI.

9. Ústavní stížnost je důvodná.

10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se přitom uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

11. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (a ve stanovených případech u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Odpověď na otázku, co přesně se rozumí tímto postupem, se odvíjí od příslušné zákonné procesní úpravy, která musí uplatnění práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) reálně umožňovat. Jsou-li přitom v konkrétním případě splněny podmínky pro projednání určitého návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající uvedenému základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl.

12. Za "stanovený postup" je třeba považovat i včasné uplatnění procesního prostředku k ochraně práva, tedy jeho podání v zákonné lhůtě k tomu stanovené. Nesprávné posouzení splnění této podmínky, jež by mělo za následek odmítnutí řádně a včas podaného návrhu, který by jinak mohl být věcně projednán (tj. u něhož by absentoval jiný důvod zamítnutí, odmítnutí či zastavení řízení o něm, jehož posouzení by nezáviselo na uvážení soudu, který o něm rozhoduje), by mělo vůči osobě, která jej podala, bez dalšího za následek odepření přístupu k soudu, a tím odepření spravedlnosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 750/06 ze dne 6. 6. 2007 (N 93/45 SbNU 335) nebo nález sp. zn. III. ÚS 281/12 ze dne 5. 12. 2013 (N 210/71 SbNU 477)]. Rozhodnutím, kterým by byl takovýto procesní prostředek z uvedeného důvodu odmítnut, by bylo porušeno základní právo této osoby na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

13. V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že se Krajský soud v Ostravě dopustil vůči stěžovateli právě takovéhoto pochybení. Jak totiž Ústavní soud zjistil z příloh ústavní stížnosti, jakož i písemností, které si od soudu prvního stupně vyžádal (zejména potvrzení z datové schránky soudu o doručení stížnosti stěžovatele), byla stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2016 č. j. 70 T 96/2015-68 podána prostřednictvím jeho právního zástupce u příslušného soudu dne 21. 3. 2016, tedy v poslední den zákonné třídenní lhůty (§ 143 odst. 1 trestního řádu). Tuto skutečnost ve svém vyjádření ostatně potvrdil též stížnostní soud, který v této souvislosti uznal své pochybení a Ústavnímu soudu navrhl, aby jeho rozhodnutí z tohoto důvodu zrušil. Ústavní soud má proto za prokázané, že stěžovatel podal svou stížnost proti shora specifikovanému rozhodnutí soudu prvního stupně včas. Pokud za této situace stížnostní soud tuto stížnost jako opožděnou zamítl, odepřel tím stěžovateli bez zákonného důvodu právo na přístup k soudu.


VII.

14. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené usnesení zrušil. Řízení o stížnosti stěžovatele ze dne 21. 3. 2016 tak bude moci dále pokračovat s tím, že Krajský soud v Ostravě v něm bude vázán v tomto nálezu vysloveným právním názorem, podle něhož byla stížnost stěžovatele podána v zákonné lhůtě.