II.ÚS 2000/09 ze dne 19. 8. 2009
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl o návrhu B. V., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým podáním obrátil na Ústavní soud a požádal, aby Ústavní soud vydal nález ve znění: "ČR zastoupené SZ se ukládá plnit zákonné povinnosti dané zák. č. 283/93 sb. to je šetřit tr činy oznámené stěžovatelem a postihnout pachatelé daných tr. činů."

Stěžovatelovo podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (stěžovatel kupř. nebyl zastoupen advokátem).

Z evidence rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal množství návrhů, přičemž ve valné části těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad návrhu nedošlo. Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel ignoruje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti má mít řádná ústavní stížnost. Tyto požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již od 29. 5. 2002.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě identických případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli podmínku, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým.

Proto soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Lze dodat, že shodně postupoval Ústavní soud v mnoha jiných usneseních (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07, I. ÚS 325/08, III. ÚS 681/08, II. ÚS 713/08, III. ÚS 1496/08, I. ÚS 2911/08).

Pouze nad rámec Ústavní soud uvádí, že dle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Dle ustanovení čl. 87 Ústavy je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Pokud jde o ústavní stížnosti, je působnost Ústavního soudu vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tak, že Ústavní soud je oprávněn v řízení o ústavní stížnosti posoudit jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu nařídit orgánům činným v trestním řízení provedení blíže nespecifikovaných úkonů, čehož se domáhá stěžovatel. Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu orgánu veřejné moci, který musí být specifikován.

S ohledem na uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2009


Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj