II.ÚS 2100/08 ze dne 23. 6. 2009
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TV PRODUCTS CZ, s.r.o., IČ: 26061333, se sídlem Rybná 669/04, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Davidem Štrosem, advokátem AK Štros Kusák Čermák se sídlem Praha 1, Národní 32, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2008 sp. zn. 3 Cmo 52/2008 s návrhem na jeho zrušení a s návrhem na zrušení § 76g a § 220 odst. 3 občanského soudního řádu, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Studio Moderna, s.r.o., se sídlem U nákladového nádraží 3146/6, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem AK Nipl, Žák, Slavíček, Jaroš & spol., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 11, Nodus Technologies spol. s r.o., se sídlem Tachovská 1439/14, 153 00 Praha 5, BESTSELLER s.r.o., se sídlem Karlovo nám. 287/18, 120 00 Praha 2, a Studio Moderna SA, se sídlem Via Pretorio 22, 6900 Lugano, Švýcarská konfederace, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Návrh stěžovatele na zrušení části ustanovení § 76g a § 220 odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se postupuje k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.

II. Řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 2100/08 se přerušuje.


Odůvodnění:


Včas a řádně podanou ústavní stížností, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne 19. srpna 2008, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil nálezem v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy. S ústavní stížností byl spojen rovněž návrh na zrušení § 76g a § 220 odst. 3 občanského soudního řádu.

Ve výchozím řízení se žalobci Studio Moderna s. r. o. a Studio Moderna SA domáhali vůči stěžovatelce jako žalované uložení povinnosti zdržet se užívání v žalobě specifikovaných označení či provozu takto označených internetových stránek. Se žalobou byl spojen rovněž návrh na vydání předběžného opatření, kterým se stěžovatelka domáhala stanovení většiny povinností, jež jsou obsaženy v žalobním návrhu. Městský soud v Praze návrh na vydání předběžného opatření zamítl, pročež bylo podle § 76g občanského soudního řádu předmětné zamítavé usnesení doručeno pouze právnímu zástupci žalobců. Ten následně podal proti tomuto usnesení odvolání, kterému Vrchní soud v Praze napadeným usnesením vyhověl, přičemž v souladu s § 220 odst. 3 občanského soudního řádu změnil původní zamítavé usnesení městského soudu.

Podstatou argumentace stěžovatelky je, že v důsledku jejího vyloučení z druhého stupně posouzení věci (odvolacího řízení) ve věci návrhu na vydání předběžného opatření jí nebyla poskytnuta možnost obrany proti tvrzením žalobců a rozhodnutím soudu. Tvrdí, že ustanovení § 76g občanského soudního řádu, podle něhož se žalovaný nedozví o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na předběžné opatření a o možnosti podání odvolání ze strany žalobců, má za následek popření zásady rovnosti účastníků řízení v neprospěch žalovaného. Pokud je navrhovateli přiznáno právo apelace rozhodnutí a vyjádření svého názoru k němu, o němž odvolací soud jedná a rozhoduje, pak by stejné právo mělo být přiznáno v odvolacím řízení i osobě, které se má předběžným opatřením uložit povinnost. Dále tvrdí, že v důsledku § 220 odst. 3 občanského soudního řádu je soud nucen postupovat takovým způsobem, že žalovanému znemožní realizaci jeho práva domáhat se revize rozhodnutí, kterým je mu uložena povinnost. Na rozdíl od navrhovatele je mu tak upřeno právo využít všechny řádné a mimořádné prostředky. Aplikace obou ustanovení přitom může mít za přímý následek neodčinitelný zásah do práva účastníka řízení na rovnocenné zacházení a práva na spravedlivý proces. Pokud totiž dojde k nařízení předběžného opatření, žalovaný sice bude mít možnost později se k věci vyjádřit, jeho tvrzení však budou posuzována v kontextu řízení a rozhodování ve věci samé, replikována žalobcem, a samotný fakt existence nařízení povinnosti neovlivní a nezvrátí.

Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním § 76g a § 220 odst. 3 občanského soudního řadu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatel přitom tvrdí, že citované ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že tato tvrzení nelze označit za zjevně neopodstatněná a je třeba se návrhem na zrušení § 76g a § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a jeho důvody věcně zabývat. Proto rozhodl podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o postoupení návrhu stěžovatele na zrušení napadených ustanovení k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.

V řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky bude pokračováno poté, co plénum Ústavního soudu rozhodne o návrzích stěžovatelky a senátu Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2009


Stanislav Balík v . r.
předseda senátu