II.ÚS 2127/14 ze dne 8. 7. 2014
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2014 v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Richarda Němce, zastoupeného JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2014, č. j. 30 C 283/2014 - 35, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, jako vedlejšího účastníka, takto:

Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2014, č. j. 30 C 283/2014 - 35, se odkládá.

Odůvodnění

1. Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, neboť zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení bude pro něj podstatnou újmou. Zároveň v případě odkladu vykonatelnosti tímto vedlejšímu účastníkovi nevznikne větší újma než by hrozila stěžovatelovi v případě jejího okamžitého uhrazení.

3. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatelovi byla rozhodnutím obecného soudu stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 3 370 Kč s příslušenstvím jako úhradu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a náhradu nákladů řízení ve výši 9 838 Kč.

4. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

5. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny i přesto, že si je Ústavní soud vědom, že odklad vykonatelnosti je institutem zcela mimořádným a citované ustanovení je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 254/02 ze dne 9. 6. 2004). S ohledem na majetkové poměry stěžovatele a vedlejšího účastníka by však výkon napadeného rozhodnutí znamenal pro stěžovatele (fyzickou osobu) nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejšímu účastníkovi. Finanční situace (z hlediska příjmů a výdajů) stěžovatele a vedlejšího účastníka je natolik odlišná, že případný odklad platby dlužné částky nepředstavuje pro vedlejšího účastníka významnější újmu, zatímco v opačném případě by povinnost okamžitého uhrazení předmětné částky mohla být pro stěžovatele velmi tíživá. Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2014


Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu