II.ÚS 2461/10 ze dne 21. 12. 2010
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti L. M., zastoupené JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem Borská 13, Plzeň, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru vnější služby Plzeň-jih, dopravního inspektorátu, č. j. KRPP-35/DNPJ-2010-PW-TČ ze dne 10. 5. 2010 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 13 Nt 495/2010-3 ze dne 15. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která ve spojení s doplňujícím podáním ze dne 15. 8. 2010 i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhala se stěžovatelka zrušení usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru vnější služby Plzeň-jih, dopravního inspektorátu (dále jen "policejní orgán"), č. j. KRPP-35/DNPJ-2010-PW-TČ ze dne 10. 5. 2010, kterým jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 35.000,- Kč, neboť se odmítla podrobit odběru bukálního stěru, přestože byla k tomuto řádně vyzvána a poučena dle § 114 a § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 13 Nt 495/2010-3 ze dne 15. 6. 2010, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost proti předchozímu rozhodnutí policejního orgánu.

Stěžovatelka namítá, že uložením pořádkové pokuty bylo porušeno její právo vyplývající z čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru nikdo nemůže být prostřednictvím pořádkové pokuty nucen, aby opatřil nebo svou součinností umožnil opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu, a tím být zároveň nucen k sebeobviňování.

Ústavní stížnost není důvodná.

Dne 30. 11. 2010 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10, kterým je druhý senát Ústavního soudu při posouzení dané věci vázán. Na jeho odůvodnění a nosné důvody lze proto zcela odkázat.

Jen pro stručnost, Ústavní soud v citovaném stanovisku konstatoval, že pravidlo "nemo tenetur se ipsum accusare" ("nikdo není povinen sám sebe obviňovat") nelze, i přes jeho zásadní význam pro spravedlivost trestního procesu, považovat za bezbřehé. V tomto smyslu Ústavní soud neshledal za protiústavní, respektive v rozporu s tímto pravidlem, postup, při kterém dochází k sejmutí pachové stopy, odběru vzorku vlasů či bukálního stěru, i když se tak děje nikoliv se souhlasem obviněného (podezřelého). Jinými slovy, od obviněného či podezřelého lze požadovat, aby strpěl odnětí odebrání uvedených vzorků, které existují nezávisle na vůli podezřelého a slouží jako podklad pro forenzní vyšetření, třeba i za pomoci donucení, a navzdory skutečnosti, že ho tyto důkazy usvědčují, není přípustné požadovat toliko aktivní přispění obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazů. Dostavení se a samotná účast na úkonu za "aktivní jednání" ve smyslu výše uvedeném považováno přitom není.

K zajištění součinnosti obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazu je možno v mezích daných zákonem užít i donucovacích prostředků.

Příslušná úprava stanoví, že pokud osoba, o kterou se jedná, povinnosti stanovené na podkladě § 114 odst. 1 až 3 trestního řádu nevyhoví, tedy jako v tomto případě nepodrobí se na výzvu policejního orgánu odběru bukálního stěru, může jí být uložena pořádková pokuta dle § 66 trestního řádu, byla-li na následky nevyhovění předem upozorněna (§ 114 odst. 5 trestního řádu).

Uložení pořádkové pokuty je nejmírnějším donucovacím prostředkem, který nesměřuje k tomu, aby obviněný či podezřelý aktivně něco vykonal, a tedy "poskytoval důkaz proti sobě", nýbrž pouze k tomu, aby se jej zúčastnil, přičemž ten nemusí nutně směřovat k potvrzení obvinění, nýbrž může sloužit i k vyvrácení obvinění či podezření konkrétní osoby z trestného činu a napomoci tak spravedlivému rozhodnutí ve věci.

Stěžovatelka je důvodně podezřelá ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 21. 2. 2010 kolem 22.00 hod. došlo na silnici III. třídy č. 18023 v obci Sedlec k dopravní nehodě, střetu vozidla s kovovým oplocením pozemku domu č. 134, přičemž na místě dopravní nehody se podle osob, které sem bezprostředně po nehodě dorazily, nacházela pouze stěžovatelka. U této byla provedena opakovaná dechová zkouška a posléze i rozbor krve, obé s pozitivním výsledkem na přítomnost alkoholu.

Důvodem pro odmítnutí podrobit se odběru bukálního stěru nemůže být v této souvislosti skutečnost, kterou tvrdí stěžovatelka, že její biologická stopa bude s největší pravděpodobností nalezena na místě řidiče havarovaného vozidla, neboť po vyšetřované dopravní nehodě tudy vystupovala ze svého místa spolujezdce, přičemž "tato biologická stopa by prý stačila soudkyni JUDr. Regnerové k odsouzení navrhovatelky za řízení vozidla pod vlivem alkoholu". Otázkou, nakolik výsledek srovnání odběru bukálního stěru a nalezené biologické stopy svědčí o vině stěžovatelky, se musí zabývat orgány činné v trestním řízení v jeho dalších stadiích, v jejichž průběhu může stěžovatelka uvedené námitky uplatnit. Povinností orgánů činných v trestním řízení bude se s nimi řádně vypořádat.

Jelikož Ústavní soud neshledal v postupu policejního orgánu a Okresního soudu Plzeň-jih rozpor s principy spravedlnosti či vybočení z mezí ústavnosti, nezbylo mu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2010

Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu