II.ÚS 302/17 ze dne 21. 2. 2017
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2935/2016-177 ze dne 14. prosince 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2017 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 262/2015-97 ze dne 17. 8. 2015.

2. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (viz § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), a stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. V nyní projednávané věci však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16).

6. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení sp. zn. I. ÚS 113/17 ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 114/17 ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 304/17 ze dne 3. 2. 2017 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj