II.ÚS 3125/19 ze dne 16. 10. 2019
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2019 č. j. 8 As 172/2019-67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 9. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož brojí stěžovatel proti shora uvedenému rozhodnutí a požaduje jeho zrušení.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud především zkoumá, zda byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Rovněž zkoumá, zda stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a zda je zastoupen v souladu s požadavky vyplývajícími z § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu.

3. V případech, kdy ústavní stížnost obsahuje (odstranitelné) vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá stěžovatele k jejich odstranění. Nicméně v tomto případě je nutno konstatovat, že stěžovatel byl v minulosti Ústavním soudem mnohokrát podrobně poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost a o nutnosti nechat se v řízení o ústavní stížnosti zastoupit advokátem ve smyslu § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3515/17 ze dne 15. 1. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 37/18 ze dne 8. 1. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1047/18 ze dne 27. 3. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1748/18 ze dne 24. 5. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 3895/18 ze dne 10. 12. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 4310/18 ze dne 31. 12. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 209/19 ze dne 22. 2. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1063/19 ze dne 2. 4. 2019 a další). Ani navzdory četným poučením nebyla nyní projednávaná ústavní stížnost sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.

4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o tom, že ústavní stížnost může být podána pouze prostřednictvím právního zástupce a musí splňovat určité procesní a obsahové náležitosti vymezené zákonem o Ústavním soudu, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že podání stěžovatele je stiženo vadami ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a závěr, že další poučení stěžovatele o nutnosti odstranit tyto vady by nebylo efektivní a bylo by pouhým projevem formalismu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2019


Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj