II.ÚS 530/98 ze dne 30. 11. 1999
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
II. ÚS 530/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti K.H., zastoupeného advokátem Mgr. L.J., proti příkazu soudce Okresního soudu Plzeň-město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, a proti příkazu vyšetřovatele Policie České republiky, k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 20. 10. 1998, ČVS KVV 183/30-98, ve spojení se souhlasem státního zástupce KSZ ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 KZn 82/98, za účasti Okresního soudu Plzeň-město, Policie České republiky a KSZ, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného příkazu soudce k provedení domovní prohlídky a příkazu vyšetřovatele k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ve spojení se souhlasem státního zástupce.
V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 20. 10. 1998 byl vydán příkaz soudce Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 5 Nt 945/98, k provedení domovní prohlídky ve věci podezření z trestného činu zpronevěry podle ustanovení § 248 odst. 1 a 4 tr.z., z jehož spáchání jsou podezřelí bývalí jednatelé společnosti F., I.M. a JUDr. J.K. Ve znění tohoto příkazu byla nařízena domovní prohlídka ve všech prostorách sloužících k bydlení hostů a personálu v hotelu V. v obci K., ve vlastnictví C., a.s. Téhož dne vydal vyšetřovatel Policie ČR, příkaz k prohlídce jiných prostor, ČVS KVV 183/30-98, vydaným za souhlasu státního zástupce KSZ, sp. zn. 1 KZn 82/98, ze dne 20. 10. 1998. Ve znění tohoto příkazu byla nařízena prohlídka u firmy C., a.s., v kancelářích a prostorách k nim náležejících v budově hotelu V. v obci K.
Porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 a 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stěžovatel spatřuje především v tom, že:

2 II. ÚS 530/98
* domovní prohlídka byla provedena v místnosti, která slouží k jeho bydlení, a to přesto, že vůči němu nebyl vydán žádný příkaz k provedení domovní prohlídky nebo příkaz k prohlídce jiných prostor;
* domovní prohlídka byla provedena v hotelu a ubytovně V. v obci K., které jsou ve vlastnictví C., a.s., tedy jiného subjektu, než který je uveden v příkazu k domovní prohlídce soudce Okresního soudu Plzeň-město (C., a.s.);
* prohlídka jiných prostor byla opět provedena u jiného subjektu, než který" je uveden v příkazu k prohlídce jiných prostor vyšetřovatele Policie ČR, prohlídka jiných prostor byla provedena v prostorách sloužících k bydlení, měla charakter domovní prohlídky, kterou nelze provést jinak než na příkaz předsedy senátu nebo soudce podle ustanovení § 83 tr. řádu,
* a konečně stěžovatel namítá i to, že prohlídka jiných prostor byla provedena v hotelu i ubytovně V. v obci K., přesto, že k prohlídce ubytovny byl udělen souhlas státního zástupce KSZ, avšak ubytovna nebyla specifikována v příkazu k prohlídce jiných prostor
vyšetřovatele Policie ČR.
Stěžovatel je přesvědčen, že stížností napadenými příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, práva na nedotknutelnost obydlí a práva na listovní tajemství. Navrhuje proto, aby Ústavní soud zrušil příkaz soudce Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, k provedení domovní prohlídky proti C., a.s., příkaz vyšetřovatele Policie ČR ze dne 20. 10. 1998, ČVS KVV 183/30-98, a souhlas Krajského státního zástupce, ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 KZn 82/98, k prohlídce jiných prostor a pozemků.
Ústavní stížnost byla podána včas, měla stanovené náležitosti, Ústavní soud byl k jejímu projednání příslušný a stěžovatel byl řádně zastoupen advokátem na základě plné moci. Proto bylo možno posoudit, zda byla podána oprávněným navrhovatelem a dále opodstatněnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud z obsahu listin, připojených stěžovatelem k ústavní stížnosti, zjistil, že příkaz k domovní prohlídce, vydaný soudcem Okresního soudu Plzeň-město, dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, na návrh Krajského státního zástupce sp. zn. 1 KZn 82/98, a příkaz k prohlídce jiných prostor, vydaný vyšetřovatelem Policie ČR, ze dne 20. 10. 1998, ČVS KVV 183/30-98, za souhlasu státního zástupce KSZ ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 KZn 82/98, se nevztahovaly na prohlídku nemovitostí, které by byly ve vlastnictví stěžovatele.
Ústavní stížnost proti shora označeným příkazům k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaným ve věci podezření z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 trestního zákona, z jehož spáchání jsou podezřelí I.M. a JUDr. L.K., je s ohledem na shora uvedené zjištění třeba považovat v té části, v níž stěžovatel namítá provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor nemovitostí u jiného subjektu, než toho, který byl v příkazu k prohlídce uveden, resp. nesprávné označení vlastníka nemovitostí (body 2, 3, 4 ústavní stížnosti), jako stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 812/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákona.

II. ÚS 530/98
Aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti, obsahující uvedené námitky, by byla C., a.s., která tak také učinila a o její ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 528/98.
Ústavní soud na základě obsahu spisu, sp. zn. 5 Nt 945/98, vyjádření Okresního soudu Plzeň-město a KSZ, dále dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť ústavní požadavky na příkaz k domovní prohlídce byly splněny, když z předložených listin vyplývá, k čemu prohlídka směřuje, o podezření z jakého trestného činu se jedná (podmínka označení trestného činu), byly označeny skutkové okolnosti (podmínka subsumpce), bylo zde důvodné podezření ze spáchání trestného činu, byl uveden časový okamžik vydání nařízení, bylo vymezeno, co se hledá a kde se to hledá.
Z příkazu k domovní prohlídce, vydaného soudcem Okresního soudu Plzeň -město dne 22. 10. 1998, pod sp. zn. 5 Nt 545/98, k návrhu krajského státního zástupce, pak Ústavní soud zjistil, že tento se mj. vztahoval i na "všechny prostory, sloužící k bydlení hostů a personálu v hotelu V. v obci K." (podmínka označení prostor). Ústavní soud dále zjistil, že ve vyhotoveném protokolu o provedené domovní prohlídce dne 26. října 1998 se sice odkazuje na příkaz soudce, nicméně se uvádí číslo jednací příkazu vydaného k provedení prohlídky jiných prostor (KVV 183/30-98). Nesprávně uvedené číslo jednací však není okolností, která by mohla jako pochybení orgánů činných v trestním řízení posunout věc na úroveň zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Obdobně to platí pro nesprávné označení vlastníka prostorů, pro které byla domovní prohlídka nařízena, neboť o vlastníkovi nebylo pochyb, a též byl jeho zástupcům příkaz k prohlídce správně doručen. Ani neuvedení jména stěžovatele v příkazu soudce k provedení domovní prohlídky neposunuje věc do oblasti ústavní, neboť zásah orgánu veřejné moci je třeba posuzovat objektivně, tj. i z pozice odhalování závažné trestné činnosti jiných osob než je stěžovatel jako osoba třetí.
Pokud jde o námitku, že k prohlídce došlo bez souhlasu soudce, bylo zjištěno, že vyšetřovatel měl k dispozici pro prohlídku místností sloužících k bydlení příkaz soudce (bod 4 soudního příkazu k domovní prohlídce). Porušení ústavně zaručených práv samotného stěžovatele proto v daném případě shledáno nebylo, když vyšetřovatel, provádějící prohlídku prostor, v nichž stěžovatel, jak tvrdí, bydlel, měl k dispozici řádný písemný příkaz soudce výslovně zahrnující všechny prostory, sloužící k bydlení hostů a personálu v označených nemovitostech, řádně zdůvodněný potřebou v označených prostorách zajistit listinné a věcné důkazy, které by prokázaly některé ze skutečností, které jsou důležité pro vedené trestní řízení proti I.M. a JUDr. L.K., kteří jsou hlavními akcionáři akciové společnosti C., která je vlastníkem předmětného objektu.
V této části byla tedy ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle 5 43 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné . V Brně dne 30. listopadu 1999 Vojtěch Cepl
senátu Ústavního soudu