II.ÚS 628/01 ze dne 11. 3. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatelky Mgr. V. M., zastoupené JUDr. S. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2001, sp.zn. 38 Co 177/2000, t a k t o :


Návrh se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í


Stěžovatelka se domáhala zrušení výše označeného usnesení s tím, že se jím cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tvrdila, že soud nedostál své ústavní povinnosti uložené mu články 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky a požadovala, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Z obsahu ústavní stížnosti, usnesení Krajského soudu v Brně [51 C 27/2001-17, ze dne 11. 1. 2002], usnesení Vrchního soudu v Olomouci [1 Co 91/2002-38, ze dne 26. 6. 2002] a z vyjádření Krajského soudu v Brně [ze dne 1. 11. 2002 § 30 odst. 2 zákona, § 42 odst. 3 zákona] vyplývají tyto skutečnosti. Dne 29. 10. 2001 podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně [38 Co 177/2000 ze dne 7. 8. 2001 - ústavní stížností napadené rozhodnutí, dále jen "napadené rozhodnutí"]. Krajský soud v Brně vydal dne 11. 1. 2002 usnesení [51 C 27/2001-17], kterým napadené usnesení zrušil. Dne 2. 4. 2002 podala Střední průmyslová škola, odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně [ze dne 11. 1. 2002]. Vrchní soud v Olomouci usnesením [1 Co 91/2002-38 ze dne 26. 6. 2002] změnil usnesení krajského soudu [51 C 27/2000-17, ze dne 11. 1. 2002] tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl. Dne 4.9. 2002 podala stěžovatelka proti usnesení vrchního soudu [1 Co 91/2002-38, ze dne 26. 6. 2002] dovolání. Dotazem na Nejvyšším soudu bylo dne 11. 3. 2003 ověřeno, že stěžovatelka napadla rozhodnutí vrchního soudu [1 Co 91/2002-38 ze dne 26. 6. 2002] dovoláním, kterému byla přidělena sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, přičemž o tomto dovolání nebylo do okamžiku rozhodování Ústavního soudu rozhodnuto.


Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky pro ni stanovené v ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182 /1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona].

Návrh ústavní stížnosti je nepřípustný.

Protože obecné soudy se věcně zabývaly žalobou pro zmatečnost, kterou stěžovatelka brojila proti napadenému usnesení, je nepochybné, že posledním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky ve vztahu k napadenému rozhodnutí, byla žaloba pro zmatečnost. Stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. zákona. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako nepřípustný dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnut.


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3
zákona].



Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj

V Brně dne 11. března 2003