III.ÚS 1117/09 ze dne 6. 8. 2009
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Rudolfem Šimonem, advokátem se sídlem v Praze 6, V. P. Čkalova 5/396, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 6 Ads 127/2008-47, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 2 Cad 100/2007-12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.

Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 100/2007 se podává následující.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 2 Cad 100/2007-12, byla jako opožděně podaná odmítnutá žaloba stěžovatele, podaná proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, obdobu sociální péče a zdravotnictví, ze dne 26. 10. 2007, č. j. MHMP 386892/2007.

Kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 1. 2009, č. j. 6 Ads 127/2008-47, jako opožděnou odmítl. V odůvodnění uvedl, že napadené rozhodnutí městského soudu bylo stěžovateli doručeno v souladu s § 46, § 50c odst. 4 o. s. ř. a § 40 odst. 1, 2 s. ř. s. dne 4. 2. 2008 a konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti připadl na pondělí 18. 2. 2008; vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána (doručena soudu) elektronicky (bez zaručeného podpisu) až dne 19. 2. 2008, stalo se tak až po jejím uplynutí.

Stěžovatel oproti tomu - v ústavní stížnosti - má za to, že kasační stížnost podal včas, neboť - jak tvrdí - "poslal kasační stížnost předběžně listovní formou právě 18. 2. 2008 a elektronické podání z 19. 2. 2008 bylo pouze doplňující". Poukazuje též na to, že "skutečnost zaslání opraveného usnesení měla založit lhůty" (zřejmě nové lhůty k podání kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s.).

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 45/94).

To se významně zjevuje i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), a to tvrzením, že kasační soud vadně posoudil jeho stížnost jako opožděně podanou.

Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že o protiústavní aplikaci příslušných ustanovení soudního řádu správního jde tehdy, je-li výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli; rozpor s požadavky kladenými na spravedlivý proces zakládá též zjištění, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, resp. že není adekvátně - srozumitelně a přesvědčivě - odůvodněno.

Oproti očekáváním stěžovatele však o protiústavnost - v uvedeném smyslu - nejde, neboť žádná z vyložených podmínek pro zásah Ústavního soudu splněna není, a to zcela zjevně.

Nadto není důvod ani pro úsudek, že v rovině samotného podústavního práva je výsledek řízení, jenž byl kasačním soudem ustaven, vadný.

Z vyžádaného procesního spisu se nepodává ničeho o tom, že by již dne 18. 2. 2008 stěžovatel skutečně podal kasační stížnost k poštovní přepravě; stěžovatel k tomuto tvrzení žádný důkaz (kupř. podacím lístkem pošty) v ústavní stížnosti neohlašuje, a pouhý údaj obsažený v podání ze dne 19. 2. 2008, že jde o "doplnění včerejšího podání", není způsobilý k průkazu, že takové "včerejší" podání bylo vskutku učiněno.

Relevantní není ani tvrzení stěžovatele, že oprava chyby v záhlaví usnesení městského soudu (namísto jména "V." opraveno na "V.") mělo mít formu opravného usnesení ve smyslu § 54 odst. 4 věta druhá s. ř. s., od jehož doručení se pak měla odvíjet lhůta k podání kasační stížnosti dle § 106 odst. 2 o. s. ř.; podmínky pro vydání opravného usnesení totiž dány nebyly, neboť předmětem opravy nebyl výrok rozhodnutí.

Co do (formálně) napadeného usnesení městského soudu postačí konstatovat, že proti němu stěžovatel žádné námitky nevznesl, a ústavní stížnost - materiálně - proti němu tak ani nesměřuje.

Na podkladě řečeného je tedy namístě uzavřít, že podmínky, za kterých soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tudíž splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009


Jan Musil
předseda senátu