III.ÚS 126/10 ze dne 17. 2. 2011
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2011 ve věci navrhovatele P. H., zastoupeného JUDr. Mario Hartmannem, advokátem se sídlem v Ostravě, 8. března 269/11, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2008 č. j. 85 C 302/2006-75 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2009 č. j. 71 Co 19/2009-139, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy České republiky. Z obsahu listiny (fotokopie podaného dovolání) ze dne 15. 1. 2009 je zřejmé, že proti výše citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal navrhovatel dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, když ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky - stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy přípustných procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek, tj. dovolání, využil - dovolání je tedy nutno považovat za poslední procesní prostředek, který mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že jeho ústavní stížnost byla podána předčasně a jde tedy o návrh nepřípustný. Nutno dodat, že přezkum stížností napadených rozhodnutí Ústavním soudem předtím, než o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, by fakticky znamenal nahrazení jeho rozhodovací činnosti, čímž by Ústavní soud nepřijatelně vstoupil do soustavy obecných soudů a jeho jednání by tak bylo v rozporu s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konečně, poté, co Nejvyšší soud rozhodne a stěžovatel k jeho obsahu bude mít výhrady, je dána možnost ve stanovené lhůtě proti jeho rozhodnutí ústavní stížností brojit, případně postupovat dle § 72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu.

S poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. IV. ÚS 393/06 a násl.), na výše uvedená zjištění a právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2011

Pavel Holländer
soudce zpravodaj