III.ÚS 1920/11 ze dne 19. 11. 2013
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Pavly Crimp, zemřelé, jejíž procesní nástupkyní se stala dědička stěžovatelky paní Petra Wolfová, právně zastoupená Mgr. Tomášem Láskou, advokátem Advokátní kanceláře Kořán a Fiřt, se sídlem Hybernská 32,110 00 Praha 1, proti 1) usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhláška) ze dne 28. 2. 2011 č. j. 074 EX 11198/08-025, vydanému soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem, Exekutorský úřad Cheb, 2) usnesení o příklepu ze dne 5. 4. 2011 č. j. 074 EX 11198/08-033 vydanému soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem, Exekutorský úřad Cheb, 3) nečinnosti soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, který neustanovil stěžovatelce opatrovníka v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 074 EX 11198/08, 4) nečinnosti Okresního soudu Praha- západ, který neustanovil stěžovatelce opatrovníka v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 13 Nc 10008/2008, 5) průběhu exekučního řízení vedeného soudního exekutorem Mgr. Davidem Konczem pod sp. zn. 074 EX 11198/08 a 6) průběhu exekučního řízení vedeného u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 10008/2008, za účasti A) Okresního soudu Praha - západ a 2) soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 1. 7. 2011 obdržel Ústavní soud rukou psané podání paní Pavly Crimp (dále jen "stěžovatelka"), z něhož vyplývalo, že stěžovatelka napadá "neoprávněnou exekuci" jejího rodinného domu v N., prováděnou soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem.

Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, vyzval Ústavní soud přípisem ze dne 12. 7. 2011 stěžovatelku k odstranění vad podání. Poté obdržel Ústavní soud dne 10. 10. 2011 přípis advokáta Mgr. Tomáše Lásky se sdělením, že paní Pavla Crimp zemřela. Přípisem ze dne 11. 11. 2011, označeným jako "Odstranění vad podání", advokát Mgr. Tomáš Láska sdělil, že mu dcera stěžovatelky paní Petra Wolfová udělila plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem; zároveň tento advokát podrobně rozvedl stížnostní body, argumentaci a petit ústavní stížnosti a navrhl přerušení řízení před Ústavním soudem do ukončení dědického řízení.

Přípisem ze dne 8. 11. 2013 advokát Mgr. Tomáš Láska Ústavnímu soudu sdělil, že dědické řízení po zemřelé Pavle Crimp bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím notářky JUDr. Martiny Herzánové z notářské kanceláře se sídlem Na Florenci 35, Praha 1. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 8. 2013 č. j. 20 D 1038/2011-375 bylo potvrzeno nabytí dědictví pozůstalé dceři Petře Wolfové. Advokát Mgr. Tomáš Láska Ústavnímu soudu sdělil, že paní Petra Wolfová trvá na projednání ústavní stížnosti.

Protože právní nástupnictví paní Petry Wolfové po původní stěžovatelce paní Pavle Crimp bylo prokázáno, pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení základního práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), porušení práva vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny, jakož i porušení článku 1 Ústavy České republiky.

III.

Ústavní sodu si vyžádal spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 13 Nc 10008/2008 a spis soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb sp. zn. 074 EX 11198/08.

Po posouzení v ústavní stížnosti uplatněných námitek Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je zčásti nepřípustný, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Nepřípustnost návrhu z důvodu nevyčerpání opravných prostředků je dána v té části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení soudního exekutora o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) ze dne 28. 2. 2011 a proti usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 5. 4. 2011. Proti oběma těmto rozhodnutím je přípustný řádný opravný prostředek - odvolání, které však proti nim nebylo stěžovatelkou podáno.

Jak se zjišťuje z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 8. 2011 č. j. 156/2011-OD-ENA/7 (č. l. 49 exekutorského spisu 074 EX 11198/08), usnesení soudního exekutora o nařízení dražebního jednání (dražební vyhláška) ze dne 28. 2. 2011 č. j. 074 EX 11198/08-025 bylo stěžovatelce doručeno postupem podle § 46b písm. a) a § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že dražební vyhláška byla zaslána na její adresu v N., dne 2. 3. 2011 byla uložena na poště k vyzvednutí a když marně uplynula úložní doba, byla dne 4. 4. 2011 vhozena do domovní schránky v místě trvalého bydliště povinné podle centrální evidence obyvatel (v N.). Písemnost je třeba pokládat ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. za doručenou po uplynutí 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, tj. dnem 14. 3. 2011. Dražební vyhláška č. j. 074 EX 11198/08-025 nabyla právní moci dne 30. 3. 2011.

Usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 5. 4. 2011 č. j. 074 EX 11198/08-033 bylo stěžovatelce doručováno postupem podle § 46b písm. a) a § 49 odst. 4 o. s. ř. a nabylo právní moci dne 22. 4. 2011 (č. l. 44 exekutorského spisu 074 EX 11198/08).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že tato rozhodnutí jí nebyla doručena osobně do vlastních rukou, nýbrž v obou případech šlo o doručení zásilky uložením na poště, takže doručení nastalo tzv. fikcí. Navíc stěžovatelka uvádí, že v důsledku závažného onemocnění nebyla ze zdravotních důvodů schopna zvládnout úkony, spojené s tzv. náhradním doručením a využít prostředky ke své právní obraně.

Jakkoli je možno uznat, že životní situace stěžovatelky, vyvolaná jejím zdravotním stavem, byla velmi svízelná, přesto nelze dojít k závěru, že by stěžovatelka nebyla vůbec způsobilá samostatně jednat (viz § 29 odst. 1 o. s. ř.) a využít dostupných právních prostředků k obraně svých zájmů. Problém spočívá spíše v tom, že stěžovatelkou zvolené prostředky obrany byly nevhodné a nezpůsobilé zjednat nápravu. Takovou povahu má např. obsáhlý přípis ze dne 29. 3. 2011, adresovaný Ministerstvu spravedlnosti (č. j. 156/2011-OD-ENA/4 - viz č. l. 46 exekutorského spisu 074 EX 11198/08), nebo její stížnost adresovaná Veřejnému ochránci práv (č. l. 22 exekutorského spisu 074 EX 11198/08).

Stěžovatelka sama se přičinila o to, že jí nebylo možno řádně doručovat písemnosti do vlastních rukou, protože na své adrese v N., vedené v Centrální evidenci obyvatel, se pravidelně nezdržovala a neučinila žádná opatření k určení doručovací adresy, naopak v přípise, který zaslala soudnímu exekutorovi dne 18. 1. 2010 (č. l. 22 exekutorského spisu 074 EX 11198/08), uváděla stále svou adresu v N. Z písemností, které stěžovatelka v průběhu exekučního řízení zasílala různým subjektům, které však neměly povahu řádných opravných prostředků, lze soudit, že její choroba nebyla takové povahy, že by jí zcela znemožňovala se právně bránit. Stěžovatelka v té době cestovala do zahraničí za manželem (do Anglie) a zpět do České republiky. Ani ona sama, ani její rodinní příslušníci (dcera a manžel) neučinili žádné podněty nebo jiné právní kroky k ustanovení opatrovníka pro účely exekučního řízení ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř.

Ani poté, co stěžovatelka již nepochybně věděla, že exekuce probíhá, nepodala návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudního exekutora o nařízení dražebního jednání a na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o příklepu podle § 50d o. s. ř. Ústavnímu soudu nezbývá, než připomenout klasickou právní zásadu "vigilantibus iura scripta sunt" ("bdělým náležejí práva"), kterou stěžovatelka nedodržela.

Pro postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neshledal Ústavní soud dostatečně silný důvod.

IV.

Stěžovatelka v bodech 3), 4), 5) a 6) petitu ústavní stížnosti rovněž navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny a podle článku 6 Úmluvy. K tomuto protiústavnímu zásahu do základního práva na spravedlivý proces mělo údajně dojít:

* nečinností soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, který neustanovil stěžovatelce opatrovníka v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 074 EX 11198/08,
* nečinností Okresního soudu Praha - západ, který neustanovil stěžovatelce opatrovníka v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 13 Nc 10008/2008,
* průběhem exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem pod sp. zn. 074 EX 11198/08,
* průběhem exekučního řízení, vedeného u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 10008/2008.

Stěžovatelka tedy požaduje, aby Ústavní soud deklaratorním výrokem konstatoval údajné procesní pochybení soudního exekutora a exekučního soudu, spočívající jednak konkrétně v neustanovení opatrovníka pro exekuční řízení, jednak v celkovém "průběhu exekučního řízení".

K projednání takových návrhů není Ústavní soud příslušný. Z ústavního vymezení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) vyplývá, že posláním Ústavního soudu není vykonávat jakousi "superrevizní" roli nad celkovou činností orgánů veřejné moci; jeho pravomoc je omezena na kontrolu ústavnosti, nikoliv zákonnosti. Navíc princip subsidiarity ústavněprávní ochrany vyžaduje, aby ústavní stížnost zásadně směřovala proti pravomocnému rozhodnutí [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jímž je zpravidla až meritorní rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí mezitímní a procesní povahy (mezi něž patří též ustanovení opatrovníka pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř.) zpravidla nepodléhají ústavněprávnímu přezkumu, nejde-li o extrémní zásah do bazálních práv (např. o zásah do osobní svobody); takový extrémní zásah nebyl v projednávané věci Ústavním soudem shledán. Neustanovení opatrovníka je možno pokládat za takovou vadu řízení, která zpravidla nemá ústavněprávní dimenzi a která je napravitelná běžným opravným prostředkem proti meritornímu rozhodnutí. Protože stěžovatelka vlastním pochybením zabránila doručení prvoinstančních rozhodnutí a neuplatnila proti nim tudíž řádné opravné prostředky, nemůže ani očekávat, že toto opomenutí bude dohánět v řízení o ústavní stížnosti.

Lze dodat, že ani stěžovatelka ani kdokoli jiný nesignalizoval v průběhu exekučního řízení soudu nebo soudnímu exekutorovi potřebu ustanovení opatrovníka z důvodu somatického onemocnění paní Pavly Crimp.

V.

Obiter dictum Ústavní soud uvádí:

Stěžovatelka za jednu ze zásadních vad exekučního řízení v dané věci pokládá porušení principu proporcionality mezi výší vymáhané pohledávky, která činila s náklady řízení a s příslušenstvím částku 38.290,50 Kč a mezi hodnotou exekucí postižených nemovitostí (rodinného domu a pozemků), která podle znaleckého odhadu činila 2,700.000,- Kč; nemovitosti byly posléze v dražbě prodány za nejvyšší podání 3,700.000,- Kč. Stěžovatelka namítá, že "exekutor neučinil žádný pokus o soupis movitého majetku nacházejícího se v nemovitosti, jakkoliv bylo tohoto movitého majetku dostatek".

Z celkového průběhu exekučního řízení je však zřejmé, že tvrzená zjevná disproporce mezi vymáhanou částkou a hodnotou vydražených nemovitostí neexistuje. Je sice skutečností, že prvotním usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 31. 12. 2008 č. j. 13 Nc 10008/2008-3 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 9. 2008 č. j. 19 Ro 846/2008-8 k uspokojení pohledávky oprávněné společnosti E.ON Energie, a. s. České Budějovice ve výši 20.310,50 Kč, avšak v průběhu exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem pod sp. zn. 074 EX 11198/08, přihlásilo své pohledávky cca deset dalších věřitelů. Celková výše přihlášených pohledávek tak dosáhla výše několika set tisíc Kč, např. uplatněná pohledávka České spořitelny, a. s.. z titulu nesplaceného podnikatelského úvěru činila 316.020,- Kč. Celkový rozsah zadlužení stěžovatelky je patrný z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 8. 2013 č. j. 20 D 1038/2011-375 o projednání dědictví po stěžovatelce. Námitka stěžovatelky o disproporci mezi výší dluhu a mezi hodnotou majetku, postiženého exekucí, není tedy důvodná.

Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013


Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj