III.ÚS 235/96 ze dne 31. 3. 1999
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
III. ÚS 235/96

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelek 1) M.V. a 2) L.V., zastoupených advokátem JUDr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 1996, č. j. 9 Co 473/95, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 27. srpna 1998, se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 1996, sp. zn. 9 Co 473/95. Uvedly, že označené rozhodnutí napadly také dovoláním, které Krajský soud v Ostravě připustil, a poukázaly na to, že podle jejich přesvědčení soudy nesprávně posoudily skutkové okolnosti a zejména vyvodily nesprávné právní závěry, na jejichž základě jim nepřiznaly právo na vrácení nemovitostí. Postupem soudů se cítí dotčeny na právech zaručených čl. 11 odst. l a 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 473/95, ze dne 28. února 1996, a Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2177/98-196, ze dne 9. prosince 1998, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, který potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 31. května 1995, rozhodl také o přípustnosti dovolání. Stěžovatelky podaly k Nejvyššímu soudu dovolání a také ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 1996, sp. zn. 9 Co 473/95.
Z výše zjištěného je nepochybné, že ústavní stížnost nebyla podána ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) a 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poněvadž nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelkám zákon poskytl. O takovém prostředku rozhodl Nejvyšší soud, který na základě jejich dovolání rozsudek odvolacího soudu přezkoumal, dovolání dne 9. prosince 1998 zamítl, stěžovatelky pak rozsudek Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadly.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh jako nepřípustný ve smyslu § 43 odst. l písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 31. března 1999 JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj










































III. ÚS 515/98-15










Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 1. dubna 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti společnosti B., zastoupené advokátem JUDr. J.A., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 335/97, ze dne 10. září 1998, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 10. prosince 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 335/97, ze dne 10. září 1998. Uvedl, že podle jeho přesvědčení se soud nevypořádal se všemi argumenty, uplatněnými v žalobě proti správnímu rozhodnutí F.ř. v Č.B., ze dne 24. června 1997, č. j. 1004/130/1997. Proto se cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy a čl. 2 odst. 3 a 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na znění zákona č. 588/1992 Sb., platného do 31. prosince 1997, zejména pak na § 46 odst. 1, vztahující se k poskytování služeb do zahraničí.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 335/97 bylo zjištěno, že se stěžovatel správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí F.ř.