III.ÚS 2456/17 ze dne 10. 10. 2017
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila ve věci Petra Friedricha, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017 č. j. 28 Cdo 5996/2016-142, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016 č. j. 69 Co 53/2016-112, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2015 č. j. 18 C 55/2013-77, o návrhu na vyloučení soudce Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2456/17 z důvodu jeho podjatosti, takto:

Soudce JUDr. Pavel Rychetský z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2456/17 není vyloučen.

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 4. 8. 2017 ústavní stížnost, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí týkající se jeho žaloby "o reparaci škod způsobených zločiny komunismu", kterou se po České republice dožadoval vrácení majetku, případně náhrady za majetek, který byl konfiskován jeho předku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.

Dne 29. 8. 2017 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, ve kterém uvádí, že považuje soudce JUDr. Pavla Rychetského za podjatého a navrhuje jeho vyloučení z projednávání věci. Namítá, že jmenovaný soudce byl členem Komunistické strany Československa, čímž deklaroval svůj souhlas se zločiny komunismu. S ohledem na jeho předchozí členství proto není možné, aby se podílel na rozhodování o nápravě škod a utrpení způsobených touto stranou. Dalším důvodem jeho vyloučení je, že po dosazení do funkce předsedy Ústavního soudu vytvořil problematické stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, které podle stěžovatele aktivně útočí na vlastnická práva spoluobčanů.

Soudce JUDr. Pavel Rychetský ve vyjádření k námitce podjatosti stěžovatele uvedl, že se necítí podjatý a námitku považuje za nedůvodnou. V Komunistické straně Československa byl pouze 3 roky, v letech 1966-1969, kdy se naopak usilovalo o nápravu křivd spáchaných tehdejším režimem, a ze strany vystoupil, jakmile se toto úsilí stalo marným. Rovněž zpravodajská funkce k uvedenému stanovisku pléna Ústavního soudu nemůže zakládat důvody pro jeho vyloučení. Dále dodal, že není v žádném vztahu k účastníkům řízení nebo projednávané věci.

Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, tj. stěžejního subjektivního, vypovídajícího o osobním přesvědčení soudce a jeho vztahu k projednávané věci a objektivního, které sleduje, zda je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Za objektivní přitom nelze považovat, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, nýbrž zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah (srov. nález sp. zn. I. ÚS 370/04).

V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud uvedl, že "Otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem." (obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1436/11). Lze tak dovodit, že - bez ohledu na předmět ústavní stížnosti - členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 samo o sobě nezakládá důvod pochybovat o jeho podjatosti. Důvod vyloučení pro podjatost by mohl nastat, pokud by se prokázalo, že vedle samotného členství v KSČ existují i další závažné okolnosti, které zavdávají důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti.

Ústavní soud neshledal žádné zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce JUDr. Pavla Rychetského. Výtky stěžovatele mají pouze obecný charakter, váží se především ke komunistické ideologii, přičemž žádné konkrétní námitky ve vztahu k osobě soudce a jeho angažovanosti v komunistické straně, z nichž by bylo možné dovodit předpokládanou obavu z jeho podjatosti v projednávané věci, stěžovatel nevznáší. Naopak stěžovatel uvádí, že nevytýká JUDr. Pavlu Rychetskému přímou účast na zabrání předmětné nemovitosti nebo na přímém falšování listiny konkrétního konfiskačního výměru. Námitky stěžovatele tak ani z objektivního úhlu pohledu samy o sobě nevyvolávají zjevné pochybnosti o nestrannosti soudce.

Ústavní soud dále konstatuje, že skutečnost, že JUDr. Pavel Rychetský byl soudcem zpravodajem ve věci stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání nynější věci. Stanovisko pléna Ústavního soudu podle ust. § 11 odst. 2 písm. i) zákona o Ústavním soudu, jak je ostatně zřejmé z jeho označení, představuje rozhodnutí přijaté plénem Ústavního soudu, složeným z jeho soudců podle ust. § 11 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jeho účel spočívá ve sjednocování judikatury Ústavního soudu. Pro následné rozhodování pléna a senátů je závazné bez ohledu na to, zda konkrétní člen senátu byl soudcem zpravodajem či vyjádřil k přijatému rozhodnutí odlišné stanovisko.

Ústavní soud proto konstatuje, že soudce JUDr. Pavel Rychetský nemá k věci ani ke stěžovateli z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu žádný významný vztah, který by mohl představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, přičemž ani vznesené námitky stěžovatele nemohou být ve smyslu uvedeného ustanovení důvodem pro vyloučení tohoto soudce. Protože nejsou naplněny podmínky pro vyloučení pro podjatost, bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Pavel Rychetský není z projednání a rozhodnutí dané věci vyloučen.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2017


JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu