III.ÚS 314/99 ze dne 2. 9. 1999
N 118/15 SbNU 143
K běhu lhůt a počítání času v občanském soudním řízení
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Ústavní soud

rozhodl po ústním jednání dne 2. září 1999
v senátě ve věci ústavní stížnosti Technické správy komunikací hl.
m. Prahy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. dubna 1999, sp. zn. 33 Ca 51/99, o odmítnutí opravného
prostředku proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-město ze dne
2. února 1999, č. j. V11-5500/95/SY, jímž byl zamítnut návrh na
vklad vlastnického práva, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1999, sp.
zn. 33 Ca 51/99, se zrušuje.


Odůvodnění
I
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 26. června
1999, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993
Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1999, sp. zn.
33 Ca 51/99, o odmítnutí opravného prostředku proti rozhodnutí
Katastrálního úřadu Praha-město ze dne 2. února 1999, č. j.
V11-5500/95/SY, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického
práva. Uvedeným rozhodnutím soudů se cítí být dotčen v základních
právech a svobodách, plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen Listiny).

Z obsahu soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 33
Ca 51/99, a správního spisu Katastrálního úřadu Praha-město sp.
zn. V11-5500/95/SY, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno
následující:

Stěžovatel podal u Městského soudu v Praze opravný
prostředek proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-město ze dne
2. února 1999, č. j. V11-5500/95/SY, jímž byl zamítnut návrh na
vklad vlastnického práva. Městský soud usnesením ze dne 30. dubna
1999, sp. zn. 33 Ca 51/99, opravný prostředek odmítl dle § 250p o.
s. ř. s poukazem na jeho podání po lhůtě, stanovené v § 250m o. s.
ř. Vyšel přitom ze zjištění, dle něhož napadené rozhodnutí bylo
stěžovateli doručeno jako zásilka do vlastních rukou dne 4. února
1999, opravný prostředek byl pak jeho právním zástupcem podán
osobně dne 8. března 1999, když lhůta pro podání opravného
prostředku měla uplynout dne 6. března 1999.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadenému usnesení Městského
soudu v Praze vytýká chybné počítání běhu lhůty pro podání
opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Uvádí, že
se v souladu s dikcí § 246c o. s. ř. řídil ustanovením § 57 o. s.
ř., dle něhož v situaci, kdy konec 30-ti denní lhůty pro podání
opravného prostředku připadl na sobotu 6. března 1999, posledním
dnem této lhůty byl proto nejblíže následující pracovní den, tedy
pondělí 8. března 1999. Jelikož tento den doručil stěžovatel
osobně opravný prostředek do podatelny Katastrálního úřadu
Praha-město, má za to, že jej podal včas. Na podporu svého názoru
odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cao 308/94
(Rc 23/96), jakož i na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS
166/95 (ÚS, sv. 4, č. 79). Vycházeje z uvedených důvodů, spatřuje
stěžovatel v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna
1999, sp. zn. 33 Ca 51/99, dotčení na svých základních právech
a svobodách, plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76
odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
podal dne 9. srpna 1999 Městský soud v Praze k předmětné ústavní
stížnosti vyjádření, v němž předsedkyně senátu 33 Ca uznává
oprávněnost výhrad stěžovatele. Uvádí, že v tomto případě došlo ze
strany soudu ke zřejmé nesprávnosti, spočívající v chybném výpočtu
běhu 30-ti denní lhůty k podání opravného prostředku proti
rozhodnutí katastrálního úřadu, uvedené v ustanovení § 250m odst.
2 o. s. ř., a to v rámci postupu podle ustanovení § 246c a § 57 o.
s. ř. K pochybení došlo záměnou kalendáře na rok 1999 za kalendář
na rok 1998, podle kterého datum 6. března připadalo na pátek
a nikoli na sobotu, jak je tomu v roce 1999. Jelikož zmíněnou
nesprávnost nelze odstranit vydáním opravného usnesení podle §
164 o. s. ř., navrhuje účastník řízení ve svém vyjádření, aby bylo
ústavní stížnosti navrhovatele vyhověno.

II.
Podle § 48 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, provádí Ústavní soud důkazy, potřebné ke
zjištění skutkového stavu. Z obsahu správního spisu Katastrálního
úřadu Praha-město sp. zn. V11-5500/95/SY bylo zjištěno
následující:
- rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-město ze dne 2. února
1999, č. j. V11-5500/95/SY, jímž byl zamítnut návrh na
vklad, bylo stěžovateli doručeno dne 4. února 1999 (č. l.
4),
- opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí byl
stěžovatelem osobně doručen Katastrálnímu úřadu
Praha-město dne 8. března 1999 (č. l. 2).

Uvedenými zjištěními, spolu s vyjádřením Městského soudu
v Praze, Ústavní soud tudíž má za prokázané datum doručení
opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Katastrálního
úřadu Praha-město ze dne 2. února 1999, č. j. V11-5500/95/SY, ve
lhůtě, určené v § 250m odst. 2 o. s. ř.

Městský soud v Praze v dané věci tudíž porušil svou
povinnost pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo,
zakotvenou v § 132 o. s. ř. Z hlediska posouzení ústavního nutno
zodpovědět otázku, zdali uvedené porušení o. s. ř. lze podřadit
pod pojem porušení principů řádného procesu, obsažených v čl. 36
a násl. Listiny.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje
v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.
Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny.

Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na
řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1
Listiny, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je
nezbytná návaznost mezi skutkovými zjištěními a úvahami při
hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně
druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním
nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné
možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá, nutno
takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36
odst. 1 Listiny (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94).

V posuzované věci obecný soud po skutkových zjištěních, jež
sama o sobě sporná nejsou, dospěl k právnímu závěru, podle něhož
se podání opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí
Katastrálního úřadu Praha-město Městskému soudu v Praze považuje
za opožděné, což je v extrémním nesouladu s ustanoveními § 250m,
§ 246c a § 57 o. s. ř. Tímto došlo k porušení čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, v důsledku čehož Ústavnímu soudu
nezbylo, než usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna
1999, sp. zn. 33 Ca 51/99, zrušit.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně 2. září 1999