III.ÚS 355/97 ze dne 16. 10. 1997
U 16/9 SbNU 445
Právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele N. V. D., o návrhu ze dne 17. září 1997, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu České republiky dne 22. září 1997, se stěžovatel domáhal vyhlášení nálezu, obsahujícího vyslovení, že zásahem orgánů veřejné moci - Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 7, spočívajícím v průtazích v řízení o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 15. dubna 1997, byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že během řízení o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby došlo k průtahům, které se vymykají jak lhůtám vymezeným trestním řádem, vnitřním a kancelářským řádem, tak i lhůtám vymezeným citovanými ustanoveními Paktu a Úmluvy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna uvedená podmínka, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§ 72 odst. l písm. a), odst. 2, § 75 odst. l a odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Podle ustanovení § 6 odst. l zák. č. 335/1991 Sb. na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Předseda okresního soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení okresního soudu. K tomu účelu mj. předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedy soudu, soudci, ostatními pracovníky a přísedícími okresního soudu. Stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců ode dne doručení orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě informován. Lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze zajistit podklady, potřebné pro vyřízení stížnosti, o čemž je opět třeba stěžovatele písemně vyrozumět. Má-li stěžovatel zato, že stížnost, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, může požádat předsedu krajského soudu, aby prošetřil způsob vyřízení stížnosti předsedou okresního soudu [§ 24 odst. 2, § 32, § 34 odst. 1, 2, a § 35 odst. l písm. b) zák. č. 436/1991 Sb.]. Shodně je upraven postup při vyřizování stížností na průtahy v postupu pracovníků státního zastupitelství v § 50 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 23/1994 Sb.
Jak vyplývá z obsahu stížnosti, stěžovatel nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 436/1991 Sb. a vyhl. č. 23/1994 Sb. a nevyužil tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž je nepochybné, že jeho stížnost nelze posuzovat dle § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. Proto Ústavní soud návrh jako nepřípustný, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl [§ 43 odst. l písm. f) zák. č. 182/1993 Sb.].
Je třeba uvést, že pokud by ústavní stížnost napadala pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), má důvodnost takové argumentace za následek kasaci napadeného rozhodnutí pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv. Samotné průtahy v řízení tedy nejsou důvodem zrušujícího nálezu.
V Brně 16. října 1997