III.ÚS 40/03 ze dne 22. 5. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
III. ÚS 40/03

Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. N., zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2002 sp. zn. 67 To 651/2002, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně, u něhož se domáhal propuštění z vazby. Uvedl, že se postupem řízení před soudy obou stupňů cítí dotčen v právech, jež jsou mu zaručena čl. 8 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když se soudy řádným způsobem nevypořádaly s existencí konkrétních skutečností, umožňujících nahrazení vazby prostředky dle trestního řádu a když nevzaly zřetel na argumenty, týkající se jeho příjmů, úspor a možností být činný jako umělec a tak si příjmy zajistit, což vyvrací tvrzenou důvodnou obavou, že by si tyto příjmy opatřoval trestnou činností.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 5301/2002 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2002 sp. zn. 67 To 651/2002 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal v souladu s § 147 odst. 1 tr. řádu stížností napadené rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 7. listopadu 2002, kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby, když nebylo přijato nabízené převzetí záruky jeho rodiči ani záruka peněžitá a také zamítnut návrh obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního pracovníka. Ve svém rozhodnutí se soud vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem a opodstatněně konstatoval, že důvody pro jeho vazbu dle § 67 písm. a), b), c) tr. řádu nadále trvají a jsou natolik závažné, že účel vazby nelze nahradit jinými instituty.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným. S ohledem na výše uvedené bylo proto rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2003