III.ÚS 47/99 ze dne 12. 4. 1999
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky M. S.,
t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 27. ledna 1999 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud obdržel o den později. V návrhu požadovala zrušení ústavní výchovy své dcery nezletilé E. S., kterou nařídil Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 18. prosince 1998, čj. 6 Nc 144/97-55. Ústavní soud si vyžádal předmětný spis Okresního soudu v Pelhřimově a z něj zjistil, že usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 1997, čj. 6 Nc 208/97-3, bylo nařízeno předběžné opatření podle § 76a občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), podle kterého byla nezletilá předána do péče Dětského centra pro ohrožené a postižené děti v Jihlavě, neboť se ocitla v situaci, kdy byl ohrožen její život. Dne 6. listopadu 1997 pak tentýž soud usnesením, čj. Nc 144/97-2, zahájil řízení o výchově nezletilé E. S. a rozsudkem ze dne 22. dubna 1998 soud nařídil u nezletilé E. S. ústavní výchovu. Proti rozsudku se navrhovatelka odvolala a trvala na tom, že jako matka chce mít dítě ve své péči. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor dne 3. 9. 1998 usnesením, čj. 15 Co 496/98-35, rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, v jehož rámci měl soud provést další šetření. Následně pak okresní soud dne 18. prosince 1998 vydal rozsudek, čj. 6 Nc 144/97-55, kterým znovu nařídil u nezletilé E. S. ústavní výchovu. Rozhodnutí odůvodnil tím, že matka žije v současnosti s otcem ve společné domácnosti v domě, kde mají k dispozici pouze dvě místnosti. Místnosti jsou nevytopené, neboť nemají na otop. Matka byla Úřadem práce vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, protože s ním nespolupracovala a je již delší dobu bez finančních prostředků. Žije z prostředků otce, který je soukromým podnikatelem a jak sám uvedl, nemá žádné peníze. O sociální dávky si rodiče nezažádali. Na výživu nezletilé dcery, která je umístěna v ústavu, rodiče nepřispívají, zájem o ni projevili naposledy v únoru 1998. Poměry na straně rodičů jsou neuspořádané. Matka sice požaduje nezletilou dceru do své péče, avšak neprojevila fakticky žádnou snahu, která by tento zájem podpořila. Proti rozsudku navrhovatelka nepodala opravný prostředek a proto nabyl právní moci dne 6. 2. 1999.
Dne 27. 1. 1999 podala navrhovatelka ústavní stížnost, v níž se domáhala zrušení uvedeného rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, čj. 6 Nc 144/97-55 a požadovala svěření nezletilé dcery do své péče.
Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z předmětného spisu Okresního soudu v Pelhřimově je zřejmé, že napadený rozsudek, čj. 6 Nc 144/97-55, byl navrhovatelce doručen dne 18. ledna 1999. Navrhovatelka jej nenapadla odvoláním, ačkoliv rozsudek poučení o možnosti podat odvolání obsahoval a proto nabyl právní moci dne 6. února 1999. Z toho vyplývá, že navrhovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Na základě výše uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního sudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 1999