III.ÚS 584/02 ze dne 30. 1. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
III. ÚS 584/02

Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele JUDr. E. M., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2002, č. j. 28 Ca 226/2000-41 a 28 Ca 126/2002-35, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků Městského soudu v Praze spolu s dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 15. dubna 1999, č. 990000116, č. j. 93944/99/006912 a č. 990000115, č. j. 93695/99/006912, a s rozhodnutími Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 22. června 2000, č. j. FŘ-4320/1/99, a ze dne 23. června 2000, č. j. FŘ-4309/1/99, odůvodnil návrh tím, že podle jeho domněnky byla jimi porušena práva, zakotvená v čl. 2 odst. 2, 3, v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Uvedl, že orgány finanční správy mu byla dodatečnými platebními výměry vyčíslena daň z příjmu za rok 1996 a 1997 nedůvodně, když tyto ze základu daně vyškrtly položky odpisů nemovitosti, což považuje za postup, který je v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o dani z příjmů [s § 29 odst. 1 písm. d), § 30 odst. 1 a 3, i s § 31 odst. 2, 3, 5 a 6 zákona o správě daní a poplatků].
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudků Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 226/2000-41 a 28 Ca 126/2002-35 bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí finančních orgánů, z hlediska uplatněných žalobních důvodů opodstatněně konstatoval, že tato nejsou nezákonná a přiléhavě vysvětlil, s poukazem na ustanovení § 9 odst. 4 a 5 zákona o dani z příjmu, jak nutno postupovat při uplatňování výdajů poplatníkem, který má příjem z pronájmu, a jak postupovat nelze, pokud ten použije pro odpočet výdajů paušál ve výši 20%. Dále pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil správnost postupu při doměření daně dodatečnými platebními výměry, vydanými v souladu se zákonem o dani z příjmů, jakož i se zákonem o správě daní a poplatků. Proto na odůvodnění stížností napadených rozsudků lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003