III.ÚS 602/05 ze dne 18. 1. 2006
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele MUDr. J. H., zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Lidická 57, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2005 č. j. 16 C 117/2005-48, na postup České lékařské komory a o návrhu na zrušení § 5 Stavovského předpisu České lékařské komory č. 7, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že jej považuje za rozhodnutí, kterým bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 3, čl. 26 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 4 Ústavy České republiky. Uvedl, že Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 540,- Kč po České lékařské komoře. Uvedenou částku, dle svého přesvědčení, zaplatil žalované bezdůvodně, poněvadž její rozhodnutí o stanovení příspěvku pro soukromé lékaře na rok 2004 ve výši 2.010,- Kč považuje za diskriminační, když jde o příspěvek o 540,- Kč vyšší, než byl stanoven pro lékaře v pracovním poměru. Navrhovatel je přesvědčen, že nelze nalézt racionálně odůvodnitelný rozdíl mezi postavením soukromého lékaře a lékaře zaměstnaného, konečně ani soud, který o věci rozhodoval, pro předmětné rozlišování ospravedlnitelný rozdíl nenalezl a neshledal. Dále navrhl, aby Ústavní soud zrušil § 5 Stavovského předpisu České lékařské komory č. 7, když tímto byla výše platby stanovena, a také aby zakázal označené lékařské komoře v různé výši příspěvky vybírat.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Je třeba konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou nutno označit za bagatelní - v případě bagatelních věcí § 202 odst. 2 obč. soudního řádu nepřipouští ani odvolání a vzhledem k tomu, že v této ústavní stížnosti nebyla shledána extrémnost rozhodnutí označeného obecného soudu ohledně částky 540,- Kč, nelze námitky uplatněné stěžovatelem a také předmětnou ústavní stížnost považovat za opodstatněné. Návrh, kterým se stěžovatel domáhá výroku, jímž by bylo České lékařské komoře zakázáno vybírat příspěvky dle § 5 Stavovského předpisu komory, je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušným. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Olomouci pro její neopodstatněnost, její další částí týkající se § 5 Stavovského předpisu České lékařské komory č. 7 nebyl důvod se zabývat [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. d), § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2006