III.ÚS 703/01 ze dne 28. 2. 2002
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
III. ÚS 703/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Město O., zastoupeného Mgr. P.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2001, sp. zn. 30 Ca 247/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 29. června 2000, č.j. 4272/140/2000 a č.j. 4269/140/2000, F.ú. ze dne 26. listopadu 1999, č.j. 32166/99/129971/1145, a ze dne 19. listopadu 1999, č. j. 31514/99/129971/1145, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel, který se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení všech výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen na právech, která jsou zakotvena v čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy. Uvedl, že mu byla příslušným finančním orgánem uložena povinnost uhradit daň z převodu nemovitostí, přičemž výše této daně podle jeho přesvědčení nemá oporu v právních předpisech a ve skutečnostech, týkajících se předmětu prodeje a účinků vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Tvrzená pochybení a nezákonnost rozhodnutí nebyla odstraněna ani Krajským soudem v Plzni, u kterého se podanými žalobami domáhal jejich přezkoumání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 247/2000 bylo zjištěno, že se jmenovaný soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil v žalobě proti rozhodnutím FŘ ze dne 29. června 2000, č.j. 4272/140/2000 a č. j. 4269/140/2000. V odůvodnění rozsudku pak zcela vyčerpávajícím způsobem vyložil ustanovení § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., a jeho aplikaci pro stanovení zákonného způsobu ocenění staveb - s ohledem na den jejího nabytí a na obsah § 20 a násl. vyhl. č. 178/1994 Sb., a § 21 a násl. vyhl. č. 279/1997 Sb., jakož i důvody, pro které přezkoumaná rozhodnutí příslušného finančního orgánu shledal zákonnými. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2002