III.ÚS 766/02 ze dne 30. 1. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
III. ÚS 766/02


Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. T., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2002, sp. zn. 29 Ca 264/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2002 (29 Ca 264/2002-19), kterým bylo zastaveno řízení ve věci jejího návrhu na obnovu řízení ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 106/2001, a tvrdila, že jmenovaný obecný soud zastavením řízení porušil čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu
o občanských a politických právech. Podle odůvodnění ústavní stížnosti se tak stalo tím, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně se opíralo o právní úpravu správního soudnictví účinnou do 31. prosince 2002, která byla nálezem pléna Ústavního soudu (Pl. ÚS 16/99) zrušena. Krajský soud byl tímto rozhodnutím vázán a měl řízení přerušit a vyčkat až nabude účinnosti nová právní úprava. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení ve věci návrhu stěžovatelky na obnovu řízení. Krajský soud v Brně návrh stěžovatelky řádně projednal a v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na tehdy platnou a účinnou úpravu správního soudnictví, dle které bylo vyloučeno použití ustanovení o obnově řízení v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí (§ 250j odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do
31. prosince 2002). K tomu nutno uvést, že správní soudnictví České republiky bylo do
31. prosince 2002 koncipováno po procesní stránce jako řízení jednoinstanční, které zamezovalo účastníku řízení přístup k jakémukoliv, byť i mimořádnému opravnému prostředku, jímž byl rovněž návrh na obnovu řízení.

Argumentace stěžovatelky tím, že obecný soud měl řízení přerušit a s rozhodnutím vyčkat na nabytí účinnosti ústavně souladné úpravy správního soudnictví, je v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu neopodstatněná. Příkladmo je možné poukázat na usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 105/02 ze dne 8. srpna 2002 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky nepublikováno), dle kterého argumentace o porušení ústavně zaručených práv správním soudem, že "při rozhodování postupoval podle platné procesní úpravy (byť Ústavním soudem zrušené ke dni 1. 1. 2003), resp. že
s rozhodnutím měl vyčkat na nějakou právní úpravu budoucí, je nepochybně nejen pro Ústavní soud stěží pochopitelná a naprosto neakceptovatelná a ve svém důsledku by znamenala popření (nejen) principů spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny". Na toto odůvodnění lze odkázat i v této věci.

Nelze proto než uzavřít, že obecný soud (Krajský soud v Brně) postupoval při vydání napadeného rozhodnutí dle platného procesního předpisu - občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2002, a nemohlo proto dojít k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod; návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí byl proto posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], a jako takový odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona).

V Brně dne 30. ledna 2003