III.ÚS 8/99 ze dne 22. 4. 1999
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele A., s. r. o., zastoupeného Mgr. P. M., advokátem,
t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel napadl dne 22. 2. 1999 ústavní stížností postup Magistrátu hl. m. Prahy, který vydal dokument "Tematické okruhy zkušebních testů - T." (dále jen "Tematické okruhy"), jako součást přihlášky k vykonání zkoušky o odborné způsobilosti řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy, neboť tento dokument se podle něj v několika bodech dostává do rozporu se zákonem. Podle navrhovatele rozsah zkoušek neodpovídá účelu, který mají stanovené otázky plnit. Jako příklad uvedl přezkušování znalostí podmínek provozu na pozemních komunikacích, druhy a výše pokut a lhůty pro jejich uložení, odpovědi na značnou část otázek vyžadující hlubší znalosti teorie práva, odpovědi na některé otázky, které nepotřebuje uchazeč o koncesi znát, neboť je může zadat odborným firmám, nepřípustné jsou i otázky směřující k strategii a marketingu firmy. Aplikací citovaných Tematických okruhů tak dochází podle navrhovatele k porušování práv řidičů taxislužby a Magistrát hl. m. Prahy nemá podle navrhovatele právo uchazeče o koncesní listinu pro provozování taxislužby z těchto otázek zkoušet.

Navrhovatel uvedl, že výše uvedeným postupem byla porušena jeho následující základní práva a svobody obsažená v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který uvádí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví; odbor dopravy vypracováním testů výrazně překračuje meze dané zákonným zmocněním, konkrétně silničním zákonem.Dále jednáním Magistrátu hl. m. Prahy je porušován též článek 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích a konečně, že úřad svým postupem citelně narušuje právo stěžovatele na svobodu podnikání, které je zakotveno v článku 26 odst. 1 Listiny.

Tato ústavní stížnost dle názoru navrhovatele svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto by neměla být dle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Navrhovatel navrhl, aby Magistrát hl. m. Prahy byl uznán povinným upustit od porušování práv a svobod navrhovatele a aby Ústavní soud zrušil zmíněné Tematické okruhy.

K ústavní stížnosti se dne 30. 3. 1999 vyjádřil Magistrát hl. m. Prahy - odbor dopravy - který popřel, že by byl navrhovatel provozovatelem taxislužby. Navrhovatel se dosud nepodrobil ověření odborné způsobilosti nutné k provozování koncesované živnosti taxislužba (§ 4 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě), nepodrobil se ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy (vyhl. HMP č. 23/1998) a nesplnil ani povinnost písemně oznámit zahájení provozování taxislužby (§ 40a odst. 2 cit. zákona), z čehož vyplývá, že není oprávněn provozovat taxislužbu na území hl. m. Prahy. Podle ust. § 6 odst. 2 silničního zákona je dopravní úřad povinen provést příslušné zkoušky. Vydání Tematických okruhů je třeba chápat jako vstřícný krok vůči pražským taxikářům, když se jedná o materiál informativního charakteru, který neukládá žádnou povinnost.

Podle názoru Ústavního soudu navrhovatel neprokázal, že by v některém případě bylo postupem podle napadených Tematických okruhů porušeno jeho základní právo nebo svoboda, takže nesplňuje podmínku pro podání ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; toto ustanovení totiž opravňuje fyzickou nebo právnickou osobu podat ústavní stížnost toliko tehdy, jestliže tvrdí, že bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Taková situace však v souzené věci nenastala, takže jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Vydání zmíněných Tematických okruhů totiž nelze označit za pravomocné rozhodnutí učiněné v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, stejně tak se nejedná o opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci a nelze tak mít přirozeně ani za to, že by jeho vydáním nastaly důsledky předpokládané ustanovením § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stran návrhu na zrušení Tematických okruhů nutno konstatovat, že v daném případě se skutečně jedná o materiál informativního charakteru, který neukládá žádné povinnosti. Navíc postrádá v dané věci charakter individuálního aktu, kterým bylo aplikováno právo a jeho uplatněním ani nenastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítnout a stejně tak postupoval i z hlediska ust. § 43 odst. 2 písm. b) cit. zákona s tím, že k projednání návrhu stran zrušení uvedených Tematických okruhů není příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) cit. zákona).


P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 1999

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu