IV.ÚS 1990/16 ze dne 19. 7. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti BONUS PRAHA Investment a. s. se sídlem v Praze 10, Vinohradská 1511/230, zastoupené Mgr. Michalem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 988/8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2016, č. j. KSHK 41 INS 5800/2012-P1-5, spojené s návrhem na zrušení § 398 odst. 3, poslední věty, zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 2. 2016, č. j. KSHK 41 INS 5800/2012-P1-3, zamítl návrh stěžovatelky jako věřitelky na zařazení její neuspokojené pohledávky do splátkového kalendáře. V odůvodnění konstatoval, že došlo ke zpeněžení zajištění v intencích § 167 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), a vzhledem k tomu, že se jedná o oddlužení, brání vyhovění návrhu ustanovení § 398 odst. 3, poslední věty, téhož zákona. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 3. 2016, č. j. KSHK 41 INS 5800/2012-P1-5, potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2016.

Proti usnesení krajského soudu ze dne 3. 3. 2016 se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a současně aby zrušil uvedené ustanovení, na kterém soud založil své rozhodnutí. Stěžovatelka namítá zásah do svého vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1, do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a do rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že ze zpeněžení zajištění byla uhrazena jen menší část její pohledávky; obecný soud odmítl zařadit zbývající část do splátkového kalendáře.

Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelka netvrdí, že by obecný soud pochybil při použití zákona, brojí výhradně proti ustanovení § 398 odst. 3, poslední věty, insolvenčního zákona, které bylo určující pro posouzení jejího návrhu a podle něhož při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen pravidelně splácet odpovídající částky ze svých příjmů (pouze) nezajištěným věřitelům. Naopak zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění a do splátkového kalendáře je zahrnout nelze.

Ústavní soud konstatuje, že napadené ustanovení samo o sobě nezavdává prostor pro pochybnosti o své ústavnosti, jak ostatně vyslovil již v usneseních ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4068/12, a zejména ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 3271/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jak zdůraznil i krajský soud v napadeném usnesení, představuje zvláštní úpravu (lex specialis) specifického typu insolvenčního řízení - oddlužení podle § 389 a násl. insolvenčního zákona. Režim oddlužení připadá v úvahu výhradně u nepodnikatelů, zpravidla fyzických osob, přičemž účelem oddlužení je poskytnout druhou šanci osvobozením od zbytku pohledávek dlužníku, který by jinak byl "odsouzen" k celoživotnímu splácení dluhů; podmínkou je ovšem řádné plnění schváleného způsobu oddlužení (důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu, dostupná na www.psp.cz).

V důvodové zprávě k novele provedené zákonem č. 217/2009 Sb. účinné od 20. 7. 2009, kterou došlo ke zpřesnění formulace § 398 odst. 3, věty poslední, insolvenčního zákona, se pak uvádí, že účelem ustanovení je vymezit, že zajištěný věřitel se v oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojuje výhradně z výtěžku zpeněžení zajištění; je přitom na jeho volbě, zda svoji pohledávku přihlásí jako zajištěnou, tj. uspokojovanou ze zpeněžení zajištění, anebo jako nezajištěnou a následně uspokojovanou v rámci splátkového kalendáře (viz též TARANDA, P. "Protikrizová" novela insolvenčního zákona. Daně a právo, 2009, č. 8, s. 58). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře nemají zajištění věřitelé právo na uspokojení z jiného majetku než z toho, kterým je jejich pohledávka zajištěna (ERBSOVÁ, H. in Hásová, J. a kol. Insolvenční zákon: Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1300).

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu