IV.ÚS 2049/11 ze dne 7. 11. 2011
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti D. L., zastoupené JUDr. Milošem Holubem, PhD., advokátem, AK Veletržní 924/14, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011 č. j. 25 Cdo 4470/2008-168 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130, o návrhu na odklad vykonatelnosti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130, takto:

Vykonatelnost výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130 se odkládá do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 12. 7. 2011 a doplněné dne 1. 11. 2011 stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud pro porušení práv zaručených článkem 11 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů ve věci sporu o náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem, které se stěžovatelka domáhala po žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj.

Stěžovatelka dále požádala o odložení vykonatelnosti výroků II. obou napadených rozsudků, kterými jí byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 506.405 Kč, resp. 79.278 Kč. V odůvodnění uvedla, že dne 27. 10. 2011 obdržela přípis žalované s výzvou k zaplacení náhrady nákladů řízení do dne 31. 10. 2011; jestliže tak neučiní, bude žalovaná svou pohledávku exekučně vymáhat. Dodala, že realizace rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v exekučním řízení by pro ni znamenala větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti vzniknout žalované.

II.

Ústavní soud předesílá, že podání Ústavnímu soudu zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud (zcela výjimečně) vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); toto ustanovení je přitom nezbytné vykládat restriktivně, neboť pokud by Ústavní soud svým benevolentním přístupem odklad vykonatelnosti pravidelně "povoloval", dostával by se do pozice nikoliv soudního orgánu ochrany ústavnosti, nýbrž do pozice přezkumné instance v rámci soustavy obecných soudů, kteréžto postavení - jak Ústavní soud mnohokrát judikoval - mu nepřísluší. Navíc každé odložení vykonatelnosti již pravomocně ukončené věci dotýká se nejen té strany sporu, v jejíž prospěch je rozhodnutí co do své vykonatelnosti suspendováno, ale také strany druhé, která - vzdor právní moci stěžovaného rozhodnutí - nemůže se svých práv v důsledku této suspenze domoci.

Přesto v dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že odložení vykonatelnosti nákladových výroků napadených rozhodnutí je podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výjimečně možné.

Podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může být vykonatelnost ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí odložena, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Vzhledem k tomu, že se jedná toliko o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jež jsou svou povahou významná toliko pro strany sporu, je nepochybné, že žádný důležitý veřejný zájem na tom, aby rozhodnutí byla vykonána, neexistuje.

Z okolností, které se z napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti podávají, jakož i z celkové výše přiznané náhrady nákladů řízení a z finančních možností České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen "vedlejší účastnice"), dovozuje Ústavní soud, že výkon rozhodnutí přiznaného ve prospěch vedlejší účastnice by znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká odložením vykonatelnosti vzniká oprávněné vedlejší účastnici. Jinak řečeno má Ústavní soud za to, že po vedlejší účastnici lze spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem strpěla to, že napadené rozhodnutí nebude vykonáno.

Odkladem vykonatelnosti uvedených výroků rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu nikterak Ústavní soud nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2011


Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu