IV.ÚS 366/03 ze dne 21. 11. 2003
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 VZt 255/2003,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 7. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 VZt 255/2003. Uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. ČVS: KVVC 25/23-2001, bylo podle § 80 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vrácení věci - vozidla VW Passat, 1,9 Tdi, společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s. Pardubice, pobočka Praha 10 - Strašnice, s odůvodněním, že k dalšímu řízení ho není třeba, nepřichází v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání a není pochyb o právu jmenované společnosti na uvedené osobní vozidlo. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel (v dané trestní věci obviněný) stížnost, kterou Vrchní státní zastupitelství v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, zamítlo výše uvedeným usnesením ze dne 5. 5. 2003.

Stěžovatel tvrdí, že v řízení před Vrchním státním zastupitelstvím v Praze byla porušena jeho ústavní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Zásah spatřuje v dosavadním přístupu orgánů činných v trestním řízení, včetně veškerých rozhodnutí. Ta považuje za výsledek účelové aplikace kriminalistických technik a pořizování důkazů pouze v části, která není rozporována při současném nerespektování širších souvislostí a prokazatelně existujících skutečností. Jeho námitky nebyly akceptovány. Tímto přístupem mu byl de facto vyvlastněn majetek, a to v rozporu se zákonem a bez náhrady.

Vrchní státní zastupitelství v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo podstatné skutečnosti, z nichž napadené i jemu předcházející usnesení, vycházelo. Vyjádřilo přesvědčení, že ústavní stížnost není důvodná a navrhlo, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to především z toho důvodu, že rozhodnutí o vydání věci učiněné podle § 80 odst. 1 tr. řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek. Jde tedy o rozhodnutí napadnutelné v občanském soudním řízení. Pokud by za této situace Ústavní soud rozhodoval, byl by nucen jako předběžnou řešit otázku vlastnictví, resp. důvodnosti pochyb o vlastnictví, což tomuto soudu nepřísluší, a pokud by takovou roli přijal, stavěl by se nikoliv na konec, ale na začátek soukromoprávního sporu. Ústavní soud má za to, že případné zrušení napadených usnesení by na existující faktické situaci, když automobil je v plné dispozici ČSOB Pojišťovna, a.s., Pardubice, nemohlo nic změnit. Pokud jde o procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho vlastnického práva poskytuje, stěžovateli nic nebránilo a nebrání v podání vlastnické žaloby na ochranu svého vlastnického práva, čímž budou sporné právní poměry řešeny definitivně. Případné vyhovění ústavní stížnosti by vyřešení věci s konečnou platností pouze prodlužovalo. Na splnění podmínky vyčerpání procesních prostředků tedy nahlíží Ústavní soud nikoliv izolovaně, ale veden zásadou subsidiarity svých rozhodnutí, považuje za nezbytnou podmínku pro svůj zásah takovou situaci, kdy stěžovatel skutečně nemá žádný jiný efektivní právní prostředek k nastolení takového stavu, kterého se domáhá. O takovou situaci se v případě stěžovatele nejedná.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 21. listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj