IV.ÚS 181/13 ze dne 28. 1. 2013
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o návrhu společnosti TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., sídlem Radlická 49, Praha 5, právně nezastoupené, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009 č. j. 69 Co 263/2009-124 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012 č.j. 15 Co 454/2012-80 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2009 (3. 7. 2012?) č. j. 18 C 347/2008-109 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2009 č. j. 18 C 436/2008-109 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadla podanou ústavní stížností v záhlaví uvedená usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 s tvrzením, že postupem orgánů veřejné moci bylo zasaženo do jí ústavně zaručených základních práv a svobod; současně upozornila, že stížnost hodlá dále doplňovat, k čemuž požadovala poskytnutí adekvátních lhůt.

Shodně jako v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1827/12 Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka v minulém období opakovaně se svými návrhy obracela na tento orgán ochrany ústavnosti, evidentně však ignorujíc jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti - povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V řízeních o těchto návrzích byla mnohokráte poučena o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.

Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá (zpravidla) Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu k odstranění této vady v určené lhůtě. Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud stěžovateli byly v předchozích řízeních poskytnuté takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je stěžovatelce známé z předchozích rozhodnutí o jejích návrzích.

Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem odmítl, a to aniž by považoval za potřebné zabývat se včasností stěžovatelčina podání či vyčkávat případného odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2013


Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj