IV.ÚS 2954/10 ze dne 12. 1. 2011
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. K., právně zastoupeného JUDr. Petrem Karpetou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Stonava, U Dolu ČSM Sever 1077, směřující proti usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 2. srpna 2010, č.j. 9 T 59/2010-1715, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2010, č.j. 6 To 463/2010-1778, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 463/2010-1778. Na základě sdělení Ústavního soudu stěžovatel dodatečně opravil označení napadeného rozhodnutí krajského soudu, jemuž vytýkal zásah do svého ústavně zaručeného práva na na rovnost, zakotveného v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 40 odst. 3 Listiny, a dále práva na osobní svobodu zakotveného v čl. 8 odst. 5 Listiny.

Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Karviné nepřijal písemný slib stěžovatele a současně zamítl jeho žádost o propuštění na svobodu. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost proti rozhodnutí soudu prvého stupně.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a následně, dne 4. listopadu 2009 byl usnesením Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 Nt 283/2009, o vzetí do vazby. Dne 19. července 2010 požádal stěžovatel o propuštění z vazby, o němž bylo rozhodnuto shora citovaným způsobem. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že od počátku namítal neexistenci vazebních důvodů, s níž se však okresní soud nevypořádal. Odkázal k tomu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (Scott v. Španělsko z 18. prosince 1996, č. 21335/93, odst. 74, 83; Český v. Česká republika ze dne 6. června 2000, č. 33644/96 odst. 76; Barfuss v. Česká republika ze dne 31. července 2000, č. 35848/97 odst. 65, 66) a z toho plynoucí judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1252/08; III. ÚS 103/99; I. ÚS 432/01; I. ÚS 556/03; III. ÚS 612/06; I. ÚS 734/08; III. ÚS 605/04 a další). V této situaci namítá stěžovatel i nepřiléhavost odůvodnění usnesení krajského soudu, který dovodil uložení výrazného nepodmíněného trestu. Stěžovatel má za to, že v jeho případě bylo o jeho vazbě rozhodnuto nepřiměřeně restriktivně, a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Za Okresní soud v Karviné se vyjádřil předseda senátu 9 T, který uvedl, že o vazbě bylo rozhodnuto po výslechu stěžovatele v rámci hlavní líčení. Nedošlo přitom k porušení práv stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti. Odkázal na pokračující hlavní líčení (10. a 11. listopadu 2010), na nichž se očekávalo vyhlášení rozhodnutí.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil za Krajský soud v Ostravě předseda senátu 1 To, který Ústavnímu soudu sdělil, že spisová značka 1 To 463/2010, kterou stěžovatel napadl ve své ústavní stížnosti se týkala opravného prostředku proti rozhodnutí Okresního soudu v v Ostravě sp. zn. 0 PP 179/2010 ze dne 30. června 2010, tedy řízení o podmínečném propuštění L.S. - jiné osoby. Následně, poté, co stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce opravil spisovou značku napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, odkázal předseda senátu 6 To na odůvodnění rozhodnutí o stížnosti. Uvedl rovněž, že nemá k dispozici spis soudu prvého stupně, neboť na dny 25. a 26. ledna 2011 je Okresním soudem v Karviné nařízeno další hlavní líčení.

Uvedená vyjádření nepřinesla novou argumentaci či stanoviska, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal, neboť z nich při rozhodování nevycházel.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných stěžovatelů umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na zákonem vyžadovanou existenci konkrétních skutečností.

V daném případě je stěžovatel stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"). Jak již uvedeno, usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn. 10 Nt 283/2009, byl stěžovatel vzat do vazby. O jeho vazbě rozhodoval Okresní soud v Karviné i dne 24. června 2010, č.j. 9 T 59/2010-1566, kdy rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů daných v § 67 písm. a) a c) trestního řádu, přičemž nebyl přijat jeho písemný slib. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. července 2010. Následně podal stěžovatel žádost, o níž bylo rozhodnuto shora napadenými usneseními.

Ještě dříve než se stěžovatel se svým podáním obrátil na Ústavní soud, bylo o jeho vazbě rozhodováno znovu. Rozhodnutí Okresního soudu v Karviné o ponechání ve vazbě ze dne 1. října 2010, sp. zn. 9 T 59/2010, napadl stížností kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. října 2010, sp. zn. 6 To 578/2010, odmítl. Naposledy rozhodl o vazbě stěžovatele Okresní soud v Karviné dne 30. prosince 2010, sp. zn. 9 T 59/2010. Toto rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, neboť stěžovatel jej napadl stížností.

Trestní řízení se týká nejen stěžovatele, ale i dalších desíti osob a jedná se o rozsáhlou trestnou činnost, přičemž stěžovatel se obdobného jednání dopustil i dříve, byť u něj platila fikce neodsouzení. V projednávané věci soudy přihlédly ke skutečnosti, že stěžovatel nemá žádné stálé vazby k místu bydliště, nemá žádné zaměstnání ani pravidelný příjem. Právě tyto okolnosti vedly soudy k závěru o důvodnosti vazby. Stěžovatel však tyto důvody za dostatečné nepovažuje a opakovaně ve vazebních věcech namítá i nesprávnost postupu ve věci samé. Tyto námitky stěžovatel předkládá i v ústavní stížnosti, ačkoliv se s nimi opakovaně vypořádal jak Okresní soud v Karviné, tak i Krajský soud v Ostravě v dalších rozhodováních o vazbě stěžovatele. V dané věci Ústavní soud ve zjištěných skutečnostech neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2011


Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu