I.ÚS 313/04 ze dne 5. 8. 2004
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. J. A., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 40/2004-121 ze dne 16. 2. 2004, rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 14 Co 17/2003-87 ze dne 27. 2. 2003 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově č.j. 7 C 22/2001-63 ze dne 1. 10. 2002, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2004, brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 40/2004-121 ze dne 16. 2. 2004, jímž bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 14 Co 17/2003-87 ze dne 27. 2. 2003, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově č.j. 7 C 22/2001-63 ze dne 1. 10. 2002 určující stěžovatele otcem nezl. K. I. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, jestliže návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

V daném případě Ústavní soud zjistil, že proti napadeným rozhodnutím obecných soudů 1. a 2. stupně podal stěžovatel ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2003, která je vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 317/03. K téže spisové značce pak doručil podání ze dne 21. 5. 2004 (doručené 24. 5. 2004), jímž uvedenou ústavní stížnost rozšířil i proti citovanému rozsudku Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Podle ustanovení § 27 odst. 2 cit. zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Řízení o ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím soudů 1. a 2. stupně bylo tedy zahájeno již dne 9. 6. 2003, kdy byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost vedená pod sp. zn. II. ÚS 317/03, rozšířená pak i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Meritornímu projednání a rozhodnutí ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 313/04 tak brání zmíněná překážka věci zahájené (litispendence) ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].


P o u č e n í : Proti usnesen Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2004




JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj