IV.ÚS 951/10 ze dne 22. 9. 2010
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu F. M., právně zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabiánem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Fabián & partners, Brno, Slovákova 357/8, brojícího proti průtahům v řízení Okresního soudu v Hodoníně, spojené s požadavkem na vyplacení finančního odškodného ve výši 10.000,- €, takto:

Návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil s požadavkem na zásah Ústavního soudu proti průtahům jimiž bylo podle jeho přesvědčení zasaženo do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů [čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")] a současně požadoval, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu škody ve výši 10.000,- €.

Ve svém podání navrhovatel uvedl, že se dne 16. září 2009 obrátil na Okresní soud v Hodoníně s požadavkem na zahlazení všech odsouzení v České republice, vyjma trestu vyhoštění uděleného mu rozsudkem Okresního soudu v Chebu dne 22. září 1998, sp. zn. 3 T 132/1997. Protože neobdržel žádnou odpověď, urgoval žádost podáním ze dne 23. prosince 2009. Následně, dne 10. února 2010, podal stížnost na průtahy v řízení, kterou adresoval přímo Nejvyššímu soudu a dne 1. března 2010, podal rovněž stížnost předsedovi Okresního soudu v Hodoníně. Teprve dne 19. března 2010 byl tímto soudem vyrozuměn, že jeho stížnost byla postoupena Krajskému soudu v Brně.

Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních náležitostí ústavní stížnosti, přičemž zjistil, že podání učiněné k Ústavnímu soudu nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel byl proto, dopisem ze dne 12. dubna 2010, vyzván k odstranění vad (§ 30 odst. 1, § 33 odst. 1 a § 34 zákona o Ústavním soudu). K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů od doručení výzvy a současně mu byly poskytnuty informace zákonných o náležitostech ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu byly dne 23. dubna 2010 doručeny kopie písemností vztahující se k projednávané věci a následně, dne 13. května 2010, byl doručen přípis navrhovatele v němž sdělil, že mu Českou advokátní komorou byl přidělen advokát. Dne 14. května 2010 byla Ústavnímu soudu doručena žádost JUDr. Ing. P. F., v níž uvedl okolnosti v nichž se jeho klient nachází a požadoval prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Dne 2. června 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání odstraňující vady podání. Teprve dne 25. června 2010 byl Ústavnímu soudu, na základě urgence ze dne 17. května 2010, doručen duplikát doručenky zásilky ze dne 13. dubna 2010 (výzva k odstranění vad podání), z níž vyplynulo, že uvedená zásilka byla navrhovateli doručena dne 20. dubna 2010. Vady podání tedy byly odstraněny ve stanovené lhůtě.

Ústavní soud si k věci vyžádal spis Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 Nt 814/2009. Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že návrh je z části nepřípustný a z části Ústavnímu soudu nepříslušející.

Z předloženého spisu Ústavní soud zjistil, že žádost stěžovatele byla Okresnímu soudu v Hodoníně doručena dne 21. září 2009. Dne 25. září 2009 vydala soudkyně kanceláři pokyn k opisu z rejstříku trestu stěžovatele. Poté vydala soudkyně pokyn k obstarání spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 132/97 (doručenka prostřednictvím datové schránky na č.l. 9 verte). Dříve než byl spis zapůjčen, případně urgováno jeho zapůjčení, obrátil se na Okresní soud v Hodoníně stěžovatel znovu, a to podáním, doručeným soudu dne 29. prosince 2009. Protože nebyl požadovaný spis doručen do dne 17. února 2010 dala soudkyně Okresního soudu v Hodoníně pokyn kanceláři k vyžádání zprávy od Okresního soudu v Chebu, zda u něj neprobíhá rovněž řízení o zahlazení odsouzení stěžovatele (21. února 2010). Dne 31. března 2010 Okresní soud v Hodoníně obdržel sdělení Krajského soudu v Brně společně s kopií přípisu stěžovateli k jeho stížnost na průtahy v řízení. Následně byl vyžádán opis rejstříku trestů stěžovatele ve Slovenské republice, zpráva o pověsti v jeho místě bydliště, jakož i další informace o stěžovateli a rovněž informace od místopředsedkyně Okresního soudu v Chebu k projednávané věci. K uvedené žádosti sdělil soudní tajemník Okresního soudu v Chebu, že tento soud žádnou žádost o spis v roce 2009 neobdržel. V průběhu dubna a května t.r. byly Okresnímu soudu v Hodoníně ze Slovenské republiky doručeny další vyžádané podklady. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. června 2010, č.l. 15 Nt 814/2009-42, byla věc předložena Nejvyššímu soudu k posouzení příslušnosti soudu k projednání žádosti stěžovatele.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence konkrétního opravného prostředku, ale v souvislostech pokračujícího řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou právním řádem. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. V části, kdy navrhovatel tvrdí průtahy v řízení je tedy jeho podání nepřípustné.

Pokud se jedná požadavku navrhovatele na přiznání náhrady škody ve výši 10.000,- €, která mu postupem v jeho věci měla vzniknout, není Ústavní soud k projednání takové věci příslušný, a navrhovateli nezbývá, než takový orgán vyhledat a obrátit se na něj.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak; podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu tak učiní i v případě, kdy mu byl předložen návrh, k jehož projednání není příslušný. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl jak výše uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2010


Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka