Pl.ÚS 10/06 ze dne 13. 3. 2007
163/2007 Sb.
N 47/44 SbNU 603
Vyhláška města Plzně vymezující prostranství, kde je zakázána prostituce
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Nález

pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 13. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 10/06 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, (nález byl vyhlášen pod č. 163/2007 Sb.).

Návrh se zamítá.

Odůvodnění



I.

Vymezení věci a rekapitulace návrhu

Ústavnímu soudu byl dne 21. února 2006 doručen návrh ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce.

V návrhu se uvádí, že Ministerstvo vnitra posoudilo zákonnost předmětné vyhlášky, přičemž dospělo k závěru, že způsob vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, je v rozporu s principem právní jistoty, tedy takto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Poté, co po projednání vytknuté vady nezjednalo statutární město Plzeň nápravu, Ministerstvo vnitra zahájilo správní řízení o pozastavení účinnosti předmětné vyhlášky, přičemž město Plzeň bylo o zahájení správního řízení informováno přípisem ze dne 12. prosince 2005 č. j. ODK-179-8/1-2005. Vzhledem k tomu, že nedošlo k nápravě, vydalo Ministerstvo vnitra dne 3. února 2006 rozhodnutí č. j. ODK-179-12/1-2005, kterým účinnost této vyhlášky pozastavilo. To následně nabylo právní moci dne 6. února 2006, kdy bylo doručeno Magistrátu statutárního města Plzně.

Navrhovatel nezpochybňuje pravomoc statutárního města Plzně vydat předmětnou vyhlášku vymezující veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, problematickým se mu však jeví způsob, resp. určitost této delimitace, která dle jeho názoru (ve vztahu k adresátům právního zákazu) nekonvenuje požadavku právní jistoty, plynoucímu s ústavního pořádku České republiky.

Dne 28. června 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání ministra vnitra, jímž učinil změnu předmětného návrhu. To z důvodu, že 26. ledna 2006 Zastupitelstvo statutárního města Plzně schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 1/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce. S ohledem na přijatý závěr, že vykazuje shodné vady, postupoval ministr vnitra identickým způsobem jako u vyhlášky již citované, a to se stejným (marným) výsledkem, kdy bylo Ministerstvo vnitra nuceno pozastavit její účinnost (rozhodnutím ze dne 15. června 2006 č. j. ODK-695/1-2006). Dne 6. dubna 2006 Zastupitelstvo statutárního města Plzně schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce; to opět co do formulace s tím, že "nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce se zakazuje na těch veřejných prostranstvích, která se nacházejí v současně zastavěném území města Plzně". Ministr vnitra ve svém podání zopakoval klíčovou námitku, dle níž kombinací legálně definovaného pojmu veřejného prostranství s pojmem současně zastavěného území města nedochází k dostatečně určité a s principem právní jistoty souladné lokalizaci veřejných prostranství, na něž se stanovený zákaz vztahuje, když takto nedochází k jejich konkrétnímu vymezení.

Jelikož, jak se v podání uvádí, přijímáním nové vyhlášky obsahově obdobné těm, jejichž účinnost byla pozastavena, je mařen účel a smysl sistačního rozhodnutí, přistoupilo Ministerstvo vnitra k řešení takto nastalé situace změnou původního návrhu bez předchozího rozhodnutí o pozastavení účinnosti naposled označené vyhlášky.

Na základě jím shledávaného deficitu "spočívajícího ve zneužití zákonem svěřené věcné působnosti" ministr vnitra posléze navrhl obecně závaznou vyhlášku statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závaznou vyhlášku statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů.



II.

Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení

Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh statutárnímu městu Plzni. Ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. března 2006, účastník řízení uvádí, že se navzdory výtkám ministra vnitra domnívá, že rozporovaná lokalizace veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, je dostatečně určitá. V návaznosti na legální definici veřejného prostranství [§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)] poukázal na vymezení "současně zastavěného území" v § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Na podporu tohoto argumentu se zřetelem na konzistentnost právotvorby připomněl, že kupř. § 50 písm. g) a § 51 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona č. 600/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (sic - pozn. red.: správně nařízení vlády č. 600/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Krkonoše) obsahují rovněž pojem "současně zastavěného území", se kterým takto ve vztahu k adresátům právní úpravy operují.

Účastník řízení rovněž zdůraznil, že napadené vymezení zužuje veřejná prostranství statutárního města Plzně a lze je dohledat prostřednictvím územního plánu města Plzně, jehož kartografické zpracování je součástí obecně závazné vyhlášky č. 9/1995, ve znění pozdějších předpisů, přičemž každý občan tak může zákonným způsobem získat, a to bezplatně, přesnou informaci o rozsahu území, na něž se zákaz nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce vztahuje. Z pohledu justifikace zvoleného postupu potom poukázal na to, že v prostředí velikosti a rozsáhlosti města Plzně je takto koncipovaná lokalizace nejvhodnější; to i vzhledem k dosažení společensky výchovného cíle, ke kterému vyhláška směřuje, jak konečně potvrdila dosavadní praxe. Důvodem je dle účastníka řízení před touto společensky závadnou činností ochránit co možná všechny řádné občany města. V tomto ohledu zdůraznil, že se podařilo popsanou činnost poměrně snadno a bez použití represivního nátlaku vytěsnit za hranice vymezeného území, což je empirickým potvrzením toho, že s interpretací vyhlášky nemají jejich adresáti problémy.

V replice na změnu návrhu ministrem vnitra jemu zaslaného potom uvedl, že důvodem jeho postupu spočívajícího v opakovaném vydávání těchto obecně závazných vyhlášek problematiky prostituce se týkajících je skutečnost, že jsou fakticky až překvapivě účinné, a v jejich důsledku došlo k rapidnímu zlepšení situace ke spokojenosti občanů města. Proto je, jak se vyjádřil, pro něj žádoucí tento stav udržet po co možná nejdelší dobu, a to i za cenu určitých procesních nelogičností, jež opakované vydávání obdobného předpisu představuje.

S ohledem na důvody takto předestřené navrhl, aby Ústavní soud návrh zamítl.



III.

Účastenství veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dne 1. března 2006 zaslán stejnopis původního návrhu na zrušení vyhlášky s dotazem, zda hodlá vstoupit do řízení o tomto návrhu jako vedlejší účastník, podáním ze dne 8. března 2006 sdělil, že tak učinit nehodlá.



IV.

Upuštění od ústního jednání

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 28. června 2006 a účastník řízení v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 20. června 2006, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.



V.

Dikce napadených právních předpisů (a v mezidobí mezi jejich vydáním přijatého právního předpisu)



"Vyhláška statutárního města Plzně č. 17/2004

o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce



Zastupitelstvo města Plzně se svým usnesením č. 705 ze dne 4. listopadu 2004 usneslo vydat podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. a v souladu s § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, tuto



obecně závaznou vyhlášku:



Čl. 1

Nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce se zakazuje na veřejných prostranstvích1 v současně zastavěném území2 města Plzně.



Čl. 2

(1) Ke kontrole dodržování povinností stanovených touto obecně závaznou vyhláškou jsou příslušné Městská policie Plzeň3 a Policie České republiky4.

(2) Porušení zákazů touto vyhláškou stanovených se postihuje podle zvláštních předpisů5.

(3) Tato vyhláška nabývá účinnosti 1. prosince 2004.



primátor



náměstek primátora

__________________________________________________________

1) § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.

2) § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších změn a doplňků.

3) Vyhláška města Plzně č. 15/1992.

4) Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších změn a doplňků.

5) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Vyhláška statutárního města Plzně č. 1/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce



Zastupitelstvo města Plzně se svým usnesením č. 3 ze dne 26. ledna 2006 usneslo vydat podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. a v souladu s § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, tuto



obecně závaznou vyhlášku:



Čl. 1

Nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce se zakazuje na těch veřejných prostranstvích1, která se nacházejí v současně zastavěném území2 města Plzně.



Čl. 2

Porušení zákazů touto vyhláškou stanovených se postihuje podle zvláštních předpisů3.



primátor



náměstek primátora

____________________________________________________________

1) § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších právních předpisů.

2) § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších právních předpisů. Hranice současně zastavěného území města Plzně jsou v souladu s § 10 odst. 1 stavebního zákona vyznačeny ve vyhlášce statutárního města Plzně č. 9/1995, o závazných částech územního plánu města Plzně, v platném znění.

3) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších právních předpisů.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Vyhláška statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce



Zastupitelstvo města Plzně se svým usnesením č. 178 ze dne 6. dubna 2006 usneslo vydat podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. a v souladu s § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, tuto



obecně závaznou vyhlášku:



Čl. 1

Nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce se zakazuje na těch veřejných prostranstvích1, která se nacházejí v současně zastavěném území2 města Plzně.



Čl. 2

(1) Porušení zákazů touto vyhláškou stanovených se postihuje podle zvláštních předpisů3.

(2) Touto vyhláškou se ruší vyhláška statutárního města Plzně č. 1/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce.

(3) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyvěšení rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti vyhlášky statutárního města Plzně č. 1/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, na úřední desce Magistrátu města Plzně.



primátor



náměstek primátora

____________________________________________________________

1) § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších právních předpisů.

2) § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších právních předpisů. Hranice současně zastavěného území města Plzně jsou v souladu s § 10 odst. 1 stavebního zákona vyznačeny ve vyhlášce statutárního města Plzně č. 9/1995, o závazných částech územního plánu města Plzně, v platném znění.

3) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších právních předpisů."



VI.

Podmínky aktivní legitimace navrhovatele

Ústavní soud se dále zabýval otázkou aktivní legitimace k podání návrhu. Po zrušení okresních úřadů byla pravomoc vykonávat dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí přenesena na krajské úřady a Ministerstvo vnitra [§ 123 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů], stejně jako pravomoc vykonávat dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí (§ 126 a násl. citovaného zákona). Návrh na zrušení předmětných obecně závazných vyhlášek tedy byl podle § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podán oprávněnou osobou.



VII.

Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu

Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

V tomto směru ze zápisu z jednání Zastupitelstva statutárního města Plzně, konaného dne 4. listopadu 2004, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška č. 17/2004 byla řádně schválena, a to přijetím usnesení č. 705, kdy z celkového počtu 47 členů městského zastupitelstva hlasovalo pro její přijetí 38 členů zastupitelstva, nikdo nehlasoval proti a 2 členové zastupitelstva se hlasování zdrželi. Dne 9. listopadu 2004 byla vyhláška vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Plzně, odkud byla po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty dne 25. listopadu 2004 sejmuta. Dne 1. prosince 2004 v souladu s čl. 2 odst. 3 nabyla účinnosti.

Ze zápisu z jednání Zastupitelstva statutárního města Plzně, konaného dne 6. dubna 2006, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška č. 3/2006 byla řádně schválena, a to přijetím usnesení č. 178, kdy z celkového počtu 47 členů městského zastupitelstva hlasovalo pro její přijetí 36 členů zastupitelstva, nikdo nehlasoval proti a 8 členů se hlasování zdrželo. Dne 12. dubna 2006 byla vyhláška vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Plzně, odkud byla po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty dne 28. dubna 2006 sejmuta. V souladu s dikcí čl. 2 odst. 3 vyhlášky tato následně nabyla účinnosti dnem 16. června 2006.

Lze tudíž konstatovat, že napadené vyhlášky byly přijaty a vydány ústavně předepsaným způsobem [§ 12 odst. 1, 2, § 87 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)].

VIII.

Přípustnost návrhu v části napadající vyhlášku č. 3/2006

Nepozastavení účinnosti vyhlášky č. 3/2006 není za popsané geneze obecní právotvorby překážkou meritorního projednání návrhu. Jak Ústavní soud v minulosti ve své rozhodovací praxi konstatoval, "za situace, kdy jedinou reakcí obce na upozornění na možné vady jejího postupu ve smyslu nesouladu textu přijaté vyhlášky se zákonem nebo Ústavou a následné zahájení správního řízení o pozastavení účinnosti vyhlášky Ministerstvem vnitra je zrušení vyhlášky a její okamžité nahrazení vyhláškou novou v zásadě stejného obsahu, od předchozí se lišící několika formulačními změnami, by takový požadavek byl požadavkem nadměrně formálním, jehož dodržení by mohlo ohrozit samotný účel řízení o zrušení obecně závazného právního předpisu, tj. odstranění stavu, který je v rozporu s Ústavou." [nález sp. zn. Pl. ÚS 49/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 37, nález č. 95, vyhlášen pod č. 227/2005 Sb.].



IX.

Důvodnost zvolené formulace petitorního návrhu

Pokud navrhovatel petitem návrhu napadá obecně závaznou vyhlášku statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, když shodný předmět úpravy reguluje rovněž (posléze vydaná) obecně závazné vyhláška statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, nelze upřít jeho návrhu racionální základ. Vyhláškou naposled citovanou (čl. 2 odst. 2) byla totiž výslovně zrušena pouze vyhláška statutárního města Plzně č. 1/2006, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, přičemž tato žádnou derogační klauzuli (ve vztahu k vyhlášce č. 17/2004) neobsahovala. Při současné platnosti (resp. účinnosti) obou vyhlášek (č. 17/2004 a č. 3/2006) uplatní se v rámci aplikace interpretační derogační pravidlo lex posterior derogat legi priori, dle něhož novější vyhláška upravující tentýž předmět v témže směru vylučuje aplikaci vyhlášky starší; nicméně v případě (hypotetického) zrušení vyhlášky č. 3/2006 ze strany Ústavního soudu zůstala by zde k dispozici co do aplikace vyhláška č. 17/2004. Z toho důvodu nepostrádá petitorní návrh ministra vnitra svého opodstatnění.



X.

Obsahový soulad napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky obce

s ústavním pořádkem a zákony

Obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 a č. 3/2006 byly vydány v jeho samostatné působnosti zastupitelstvem obce [čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 10 písm. a), § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů].

Obec je při výkonu samostatné působnosti (a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných vyhlášek) limitována mezemi, které stanoví zákon [§ 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 78, vyhlášen pod č. 126/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 17/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 35, nález č. 150, vyhlášen pod č. 583/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 49/03 (viz výše), sp. zn. Pl. ÚS 62/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 108, vyhlášen pod č. 280/2005 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 3/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 41, nález č. 114, vyhlášen pod č. 445/2006 Sb.) a další ]. Pokud obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

K otázce zákazu prostituce (obecně závaznou vyhláškou obce) se Ústavní soud podrobně vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 44, nález č. 44, vyhlášen pod č. 161/2007 Sb.). Vycházeje z teleologické argumentace při výkladu rozsahu § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, vyslovil v něm názor, dle něhož pokud provozování určité činnosti představuje potenciální zásah do chráněného statku, ač je provozována na kterémkoli veřejném prostranství obce, může ji obec zakázat provozovat na všech veřejných prostranstvích. To tehdy, odůvodňují-li to úvahy plynoucí z použití principu proporcionality, přičemž vždy je též třeba hodnotit intenzitu zásahu a význam ohroženého právem chráněného statku na straně jedné a význam činnosti, která má být zakázána, na straně druhé. Ústavní soud v označeném nálezu poukázal na to, že dotčená činnost (prostituce, resp. nabízení sexuálních služeb) narušuje veřejný pořádek, jakož v tom rámci i dobré mravy, a co do intenzity zdůraznil význam právem chráněného statku, jímž je mravní výchova dětí a mládeže, kdy jsou extrémním způsobem dotčeny etické hodnoty, které je společenství občanů oprávněno chránit. V tomto nálezu, na nějž se v předmětném oboru úvahy v podrobnostech odkazuje, posléze v návaznosti na uvedené, jakož i s poukazem na to, že oblast prostituce není upravena Parlamentem na zákonodárné úrovni, konstatoval, že nejde o překročení zákonem dané působnosti obce v případě zákazu nabízení sexuálních služeb na veřejném prostranství na celém území města a vykázání prostituce "za zavřené dveře" (tedy v případě vymezení nejen některých, nýbrž všech veřejných prostranství).

K řečenému lze rovněž nikoliv v poslední řadě dodat, že pominout nelze nadto ani skutečnost, že obec takto na straně poskytovatelů sexuálních služeb secundum et intra legem (resp. praeter legem) v naznačeném rozsahu chrání i nezadatelné právo na lidskou důstojnost, zakotvené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

V nyní posuzovaném případě poukazuje Ministerstvo vnitra na jím nahlíženou protiústavnost založenou neurčitostí delimitace veřejných prostranství, na nichž se zakazuje nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyslovil názor, že lokalizace veřejných prostranství musí být konkrétní a nesmí vyvolávat interpretační pochybnosti, to z důvodu, aby nebyla narušena právní jistota občanů [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 14/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 68, vyhlášen pod č. 280/1995 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 50/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 133, vyhlášen pod č. 567/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 1/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 122, vyhlášen pod č. 302/2005 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 3/05 (viz výše), sp. zn. Pl. ÚS 38/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 42, nález č. 164, vyhlášen pod č. 520/2006 Sb.)].

Ministrem vnitra zpochybňovaná lokalizace je vymezena v napadených vyhláškách s tím, že uvedený zákaz je formulován ve vztahu k "veřejným prostranstvím, která se nacházejí v současně zastavěném území města Plzně". V poznámce pod čarou potom vyhláška č. 3/2006 jednak odkazuje na § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších právních předpisů, a § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále se v ní uvádí, že hranice současně zastavěného území města Plzně jsou v souladu s § 10 odst. 1 stavebního zákona vyznačeny ve vyhlášce statutárního města Plzně č. 9/1995 o závazných částech územního plánu města Plzně, v platném znění. (Obdobně má se situace u vyhlášky č. 17/2004, když tato neobsahuje toliko poukaz v předchozí větě uvedený.)

Jak již Ústavní soud opětovně judikoval, poznámky pod čarou nemají závazný normotvorný charakter a nejsou součástí právního předpisu; jedná se o informaci k výkladu e ratione legis, kdy mohou eventuálně mít pouze pomocný (orientační) interpretační význam, takto slouží jen k orientaci, přičemž právní norma, na kterou poznámka odkazuje, musí být interpretována a aplikována ve shodě s právní normou odkazující a důsledně ve shodě s celým právním řádem [nálezy sp. zn. III. ÚS 276/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 108), sp. zn. II. ÚS 276/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 107), sp. zn. II. ÚS 485/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 173), sp. zn. I. ÚS 22/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 17, nález č. 14), sp. zn. I. ÚS 86/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 19, nález č. 128), sp. zn. Pl. ÚS 23/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 23, nález č. 109, vyhlášen pod č. 269/2001 Sb.)].

Odhlédnuto od funkce a právních konsekvencí poznámek pod čarou, je třeba z pohledu relevantního pro posouzení klíčové námitky ministra vnitra v první řadě konstatovat, že zákon č. 50/1976 Sb., obsahující legální definici pojmu současně zastavěného území, byl s účinností od 1. ledna 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Co do východiska úvah o (ne)ústavnosti předmětného vymezení (určitosti lokalizace) nutno poukázat na ty kautely, které zakládají ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního soudu protiústavnost určitého ustanovení zákona, příp. jiného právního předpisu, z důvodu jeho neurčitosti (nejasnosti): "Obecně lze konstatovat, že neurčitost některého ustanovení právního předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení jeho normativního obsahu pomocí obvyklých interpretačních postupů." [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 29, vyhlášen pod č. 168/1995 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 9/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 16, vyhlášen pod č. 107/1996 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 2/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 91, vyhlášen pod č. 186/1997 Sb. a redakční sdělení o opravě chyby uveřejněno v částce 83/1997 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 23/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 33, nález č. 89, vyhlášen pod č. 476/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 40/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 30, nález č. 88, vyhlášen pod č. 199/2003 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 44/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 30, nález č. 98, vyhlášen pod č. 210/2003 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 25/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek 42, nález č. 165, vyhlášen pod č. 487/2006 Sb.)]. Předmětné ustanovení napadených vyhlášek uvedené kautely dle názoru Ústavního soudu splňuje, když jeho normativní obsah pomocí obvyklých interpretačních postupů určit lze.

Ve vztahu k adresátům obsahu právní úpravy třeba takto zodpovědět, zda právní řád České republiky podává odpověď na otázku, jak rozumět obsahu a rozsahu pojmu "současně zastavěné území", a to se zřetelem na posouzení kontextuální, tj. s ohledem na maximu vnitřní bezrozpornosti a konzistentnosti právního řádu, a tedy požadavku jeho jednotnosti jakožto uspořádaného harmonického celku, plynoucího z čl. 1 odst. 1 Ústavy.

V daném případě se uplatní systematický výklad, resp. doktrínou obecně akceptovaná teze o systematickém (aktuálním) výkladu práva (právního ustanovení) v době jeho aplikace (realizace), dle níž "co se týče změny ostatního zákonodárství, sluší systematický výklad prováděti vždy dle nynějšího stavu celého zákonodárství a může se státi, že jednotlivé ustanovení má jiný dosah v souvislosti nynější, než mělo v souvislosti minulé" (E. Tilsch: Občanské právo, část všeobecná, Všehrd, Praha, 1925, s. 71).

Současně zastavěné území je (s účinností od 1. ledna 2007) blíže definováno v § 189 odst. 1, § 2 odst. 1 písm. d), § 58 zákona č. 183/2006 Sb. s tím, že se vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou. Územní plán ve smyslu této zákonné úpravy potom podléhá povinnosti zveřejnění (§ 165 téhož zákona). Z hlediska posuzované dikce není tedy relevantní, že zákon č. 183/2006 Sb. v době projevu právotvorné vůle Zastupitelstva statutárního města Plzně tomuto nebyl a z povahy věci ani nemohl být znám. [Uvedený pojem "současně zastavěné území" je přitom nota bene v zákonodárství nikoliv ojediněle užíván - kupř. v § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 366/2003 Sb. (pozn. red.: úplné znění zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 253/2001 Sb. a zákonem č. 253/2003 Sb.), § 19 odst. 1 zákona č. 460/2004 Sb. (pozn. red.: úplné znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jak vyplývá ze změn provedených zákonným opatřením Předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákonem č. 289/1995 Sb., nálezem Ústavního soudu České republiky vyhlášeným pod č. 3/1997 Sb., zákonem č. 16/1997 Sb., zákonem č. 123/1998 Sb., zákonem č. 161/1999 Sb., zákonem č. 238/1999 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 100/2004 Sb., zákonem č. 168/2004 Sb. a zákonem č. 218/2004 Sb.), § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 600/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Krkonoše (ve znění účinném).]

Jsou-li potom hranice současně zastavěného území města Plzně vyznačeny ve veřejně (a v tom rámci bezplatně) přístupné vyhlášce statutárního města Plzně č. 9/1995 o závazných částech územního plánu města Plzně, ve znění pozdějších předpisů, není důvodu nevyvozovat v daném případě opodstatněně vůči adresátům v záhlaví uvedených vyhlášek konsekvence plynoucí ze zásady ignorantia iuris neminem excusat, dle níž v případě řádné publikace právního předpisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že s jeho obsahem nebyl seznámen, a tudíž se nechoval při výběru alternativ svého jednání v rámci prostoru jím vymezeného.

Na základě takto vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené vyhlášky nejsou v rozporu s ústavním pořádkem, pročež návrh na jejich zrušení zamítl (§ 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).