Pl.ÚS 25/2000 ze dne 15. 8. 2000
U 27/19 SbNU 271
Návrh na zrušení některých ustanovení zákona č 103/2000 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a někte
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátě, ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Jiří Malenovský a JUDr. Antonín Procházka, ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 103/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000, a to 1. v ust. § 5 odstavec 5; 2. v ust. § 9 až 11 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 5 až 7); 3. v ust. § 13 odst. 2 druhá věta včetně poznámky pod čarou 10); 4. ust. § 13 odstavec 7; 5. v ust. § 15 odstavci 2 slova "výbor nebo pověřený vlastník" a na konci odstavce 2 tyto věty: "Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení § 11 odst. 6 platí obdobně."; 6. v ust. §15 odst. 4 text "§ 9"; 7. v článku II bodu 2 a dále na zrušení ustanovení § 11 odstavce 2 písmeno n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrhem podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, označeným jako "návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona č. 103/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000", který Ústavní soud obdržel dne 7. června 2000, napadá:

I. rubrikovaná ustanovení zákona č. 103/2000 Sb.;

II. ustanovení § 11 odstavce 2 písmeno n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, včetně poznámky pod čarou 3a;

III. ustanovení článku II bod 2 zákona č. 103/200 Sb.

Ústavní soud vyšel ze stanoviska své již ustálené judikatury, podle kterého není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Ten následně určuje další postup Ústavního soudu a možný výsledek řízení. Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti výše uvedených ustanovení a byl nucen konstatovat, že tento petit obsahuje tři části. V první části se navrhuje zrušení ustanovení, která však v zákoně č. 103/2000 Sb. vůbec obsažena nejsou. Zákon č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je zákonem, který ve vztahu k napadeným ustanovením obsahuje ustanovení novelizující, která se stávají součástí novelizovaných zákonů, a dále obsahuje ustanovení přechodná (čl. II) a konečně ustanovení zmocňující k vyhlášení úplného znění zákona o vlastnictví k bytům (čl. III). Petit návrhu skupiny poslanců (s. 3 podání ze dne 6. června 2000) směřuje v bodech 1 až 6 ke zrušení rubrikovaných ustanovení zákona č. 103/2000 Sb., ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. (novelizovaný zákon), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., kterým jsou tato ustanovení měněna a doplňována (novelizující zákon).

Ústavní soud byl nucen především posoudit, zda je možno takovou vadu návrhu odstranit. Došel přitom k závěru, že se jedná o vadu neodstranitelnou. Pokud by totiž navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v této části, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž novelizovanému zákonu č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proti zákonu č. 103/2000 Sb. Zákon č. 103/2000 Sb. napadená ustanovení neobsahuje. Je ve smyslu legislativně technickém novelizujícím předpisem, kterým vnáší změny a doplnění do zákona novelizovaného, tj. zákona o vlastnictví k bytům. Pouze tento zákon obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení § 5 odst. 5; § 9 až 11, § 13 odst. 2 druhá věta; § 13 odst. 7; § 15 odst. 2 ve slovech "výbor nebo pověřený vlastník" a na konci odstavce věty: "Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení § 11 odst. 6 platí obdobně." a v § 15 odst 4 text "§ 9". Na základě takto formulovaného petitu tato ustanovení zrušit nelze.

Pro tuto formální vadu petitu byl proto nucen Ústavní soud v této části posoudit návrh jako zjevně neopodstatněný. Od tohoto závěru se odvíjí posouzení opodstatněnosti návrhu na zrušení § 11 odst. 2 písmeno n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, včetně poznámky pod čarou 3a. Odmítnutím návrhu na zrušení ustanovení, která se týkají posouzení ústavnosti konstrukce právnické osoby "společenství vlastníků jednotek", ztrácí smysl posouzení ústavnosti ustanovení, které taková společenství osvobozují od soudního poplatku v řízení o návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Jen pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že ani v tomto bodě není návrh formulován z legislativně technického hlediska správně, neboť ve skutečnosti bylo písmeno n) vloženo do § 11 odst. 2 teprve a pouze zákonem č. 103/2000 Sb. Takovéto nedopatření by ovšem bylo odstranitelnou vadou, stejně jako to, že není určena osoba, která bude skupinu poslanců jako navrhovatele v řízení před Ústavním soudem zastupovat.


Jelikož Ústavní soud shledal v případě návrhu na zrušení první skupiny ustanovení zákona č. 103/2000 Sb. neodstranitelnou formální vadu petitu návrhu a jelikož v důsledku toho se stal návrh na zrušení akcesorických ustanovení čl. II bodu zákona č. 103/2000 Sb. a § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 103/2000 Sb., zjevně neopodstatněným, nezbylo než návrh odmítnout mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2000
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu